Podnikatel Jan Hájek: Moje zážitky

Co bylo dál? Zažil jste euforii?
Pak jsem přistál do kukuřice vedle ranveje, a tu chvíli jsem měl nesmírnou radost ze života. Do té doby jsem nikdy tak intenzivní pocit nezažil. Měl jsem autentickou radost z toho, že jsem živ, a to mi vydrželo ještě několik dalších dní. A někdy v té době mi došlo, že tenhle pocit a tenhle zážitek by se dal zprostředkovat i ostatním.

Co jste dělal předtím?
Pracoval jsem jako ředitel v IT firmě. A pořád jsem myslel na ty zážitky. Dokonce byla volná doména, a tak jsem si Zážitky.cz zaregistroval. Dva roky jsem sbíral odvahu, pak jsem dal výpověď, s tehdejší přítelkyní jsem na dva měsíce odjel do Mexika. A když jsem se vrátil, vrhl jsem se na Zážitky.

Prostě jste začal podnikat…
Zní to jednoduše, i když se všechny ideály začaly po čase bortit jako domeček z karet. Byl zrovna rok 2008, všechno fungovalo dobře, a o rok později nastoupila krize. Nebylo jednoduché táhnout firmu dál, spadl jsem do dluhů. A to jsem si myslel, že se ve svých pětatřiceti letech stanu rentiérem! Tak to nevyšlo… Už jsem nemohl dál, dělal jsem všechno, co jsem uměl, ale nic nezabíralo. Nakonec jsem se rozhodl fimu prodat. Chodil jsem po trhu a firmu nabízel, chtěl jsem se jí zbavit. Nikdo ji ale nechtěl. Kromě průšvihu s firmou jsem řešil i vztahovou eskapádu. Měl jsem ženu svých snů - alespoň jsem si to tehdy myslel, požádal jsem ji o ruku, ona se trochu zdráhala, ale řekla ano. A když šla firma ke dnu, snoubenka mě opustila. Bydlel jsem pak v půjčeném bytě. Chtěl jsem být rentiér, ale byl jsem looser. Měl jsem dluhy, krachující firmu, neměl jsem vztah… Nemohl jsem nic budovat, nemohl jsem motivovat své zaměstnance, protože se mi ráno nechtělo ani z postele. Byl jsem zoufalý a udělal bych cokoliv, abych se z toho marastu vyhrabal. Kdyby mi někdo řekl, ať začnu nahý bubnovat na bubínek, tak klidně - když to zabere. A víte, co je paradox?

Co?
Že jsem byl roky nadšený ze všeho, co souviselo s osobním rozvojem, už na vysoké škole jsem začal číst všechny ty chytré knihy, pořád jsem studoval, věnoval jsem se koučinku…

Tak jak to, že to nefunguje?
Ono to totiž nefunguje! Knihy vám totiž řeknou: To dáte! Bojujte! Každé ráno vstaňte v pět, jděte běhat. No dobře, ale když se vám nechce?! Když se vám prostě vůbec nechce?! S tím se neudělá nic! Byl jsem tehdy předseda klubu slabé vůle. Ale přesto jsem neztrácel naději a pátral jsem po tom, co by mi mohlo pomoci. A objevil jsem metodu RUŠ. Trochu jsem se bál, že to bude zase další volovina, ale rozhodl jsem se, že to zkusím. Šel jsem na terapii. A styděl jsem se tam za své “problémy”. Neměl jsem žádný těžký osud, ale stejně jsem kňoural do polštáře. Terapie probíhá se zavřenýma očima, a já jsem najednou cítil, jak se mi ulevuje. Frustrace, strach, blbý pocit - všechno se čistí jednoduše a úleva nastupuje hned. A pak jsem si udělal i kurz a stal se sám terapeutem. Rozhodl jsem se, že nepřestanu, dokud se nebudu obyčejně cítit dobře. Nepotřeboval jsem žádný zen. A ono to zabralo.

Co vám to přineslo?
Klid, pohodu, sebevědomí a radost ze života. A v neposlední řadě jsem se během kurzů seznámil se svou současnou ženou.

Tak to je super! Ale přišel jste na to, co byl váš problém?
Myslel jsem si o sobě, že nejsem dost dobrej. A to pro šéfa firmy není úplně ideální. Měl jsem o sobě nízké mínění, i když jsem samozřejmě dělal, že ne. Chtěl jsem hlavně, aby mě všichni okolo měli rádi. A tak jsem třeba domluvil deal, který byl prodělečný. Teď mi to přijde jako zvrácená logika, ale tehdy, v mém tehdejším uvažování, mi to dávalo smysl. Často jsem říkal, že můj úspěch stál jen na náhodě, na štěstí… Až díky terapii jsem přišel na to, že jsem konflikt nesnášel už od dětství, kdy jsem zažíval, jak se rodiče hádali. Od té doby jsem se konfliktům vyhýbal, raději jsem utekl nebo prohrál. Moje diagnóza byla: hodnej kluk. Ale nedocházelo mi, že to tak není správné a hrdě jsem krachoval.

Takže jste pochopil své potíže. A co bylo s fimou?
Došlo mi, že to já jsem byl ta brzda. Nebyl problém v brandu, ani v nabídce, ani v konkurenci a ani ne v krizi. Ryba smrdí od hlavy… Během té doby, kdy jsem chodil na terapie a kurzy, jsem nechal firmu na kolegyni, která mě podržela. Já jsem pokračoval ve svém „funkčním“ osobním rozvoji, dokud jsem nebyl v pohodě.

A co jste udělal potom? 
Nabombil jsem to! A zahučel jsem do toho se všemi svými pěnezi. Prodal jsem i auto. A protože jsem potřeboval uspět, oslovil jsem nejlepší firmu, které vytváří weby, aby mi vytvořila co nejlepší stránky. A firma od té doby rok za rokem roste o sto procent!