Pokud patříte mezi ty, jejichž IQ si nezadá s Einsteinem, vůbec nemusíte zoufat. Chytří lidé možná dokážou pomocí své geniality vyřešit mnoho věcí, ale rozhodně se nedá říct, že by jejich život byl jednodušší. Pokud někomu chybí emoční inteligence, IQ to nezachrání.
Emoční inteligence je schopnost. Schopnost naslouchat svým emocím, ale i emocím druhých lidí. Je to empatie. Je to i umění sebeovládání. Emočně inteligentní člověk dokáže podrobně popsat svoje pocity. Pokud se například po psychické stránce necítí příliš dobře, umí barvitě pojmenovat, co se v něm vlastně děje. Takový člověk neřekne: „Cítím se pod psa,“ ale jde víc do hloubky. Vnímá pocity jako je opuštěnost, izolace, samota. Cítí se vyčerpaně a přehlceně. Také nepochopeně, možná až nepřijatě. Dokáže zkrátka definovat, kde je zakopaný pes, což mu umožňuje lépe zjistit příčinu toho, proč se právě takhle cítí a co udělat pro to, aby tomu bylo jinak.
Díky porozumění vlastních emocí se člověk stává mnohem empatičtější a snáze chápe i jednání druhých. Zkrátka dokáže vycítit emoce svého okolí, a to mu přináší velké výhody.
Kromě umění rozpoznávat jednotlivé pocity u sebe i u druhých lidi se emoční inteligence pojí i s dalšími schopnostmi:
Emočně inteligentní člověk si je vědom svých silných i slabých stránek. To mu v životě dává schopnost rozhodovat se právě podle sebe samého, nikoli podle ostatních. Takoví lidé na sebe nevyvíjí příliš velký nátlak, ví, co je pro ně správné, a podle toho zkrátka jednají. Díky tomu jsou v životě spokojenější.
Lidé s vyspělou emoční inteligencí snáze dokážou zachovat chladnou hlavu a namísto hněvu a agrese využívat spíše konstruktivní kritiku. Krásně o tom píše americký spisovatel, psycholog a vědec Daniel Goleman ve své knize Emoční inteligence. Často se setkáváme s případy, kdy například nadřízený jedná se svými zaměstnanci takto: „Ani to nezkoušejte! Vypadá to, že prostě nedokážete udělat nic pořádně. Radši to dám někomu jinému…“
Nadřízený může mít v tomto případě sebevyšší IQ, ale pokud demotivuje svého zaměstnance, připraví ho tak o vlastní sebedůvěru, a tedy i výkonnost. To je pro společnost ztrátová záležitost.
Emočně inteligentní člověk by takovouto situaci řešil spíš stylem: „Potíž je v tom, že tímto způsobem ta práce zabere více času. Zkuste si váš návrh promyslet. Možná najdete způsob, jak to dokončit rychleji.“ Cítíte ten rozdíl?
Lidé s rozvinutou emoční inteligencí také snáze přijímají změny a dokážou se lecčemu přizpůsobit. Zkrátka berou věci takové, jaké jsou. A to jim pomáhá třeba snadno se adaptovat v novém prostředí.
Emoční inteligence je něco, co v sobě nevybudujeme ze dne na den. Pokud se ale rozhodneme na ní pracovat, náš život se výrazně zjednoduší. Je potřeba ale být k sobě důsledná, naprosto upřímná a zejména, umět být sám se sebou i mimo telefon, televizi nebo jakýkoliv zdroj, který odvádí pozornost od našich myšlenek.
kniha Daniel Goleman – Emoční inteligence, autorský text
