Když se řekne samota, většině z nás vstávají vlasy hrůzou. Přestavíme si totiž opuštěnou bytost, která neviditelně žije na okraji společnosti. Koneckonců i Bridget Jones se bála, že „umře o samotě a najdou ji až několik týdnů po smrti, ohlodanou od vlčáků.“ Samota jednoduše nevzbuzuje pozitivní konotace, a tak o ní nechceme přemýšlet, natož ji prožívat. Jenže i v případě samoty platí, že žít samotářsky není to samé, jako když si párkrát do měsíce naordinujte čas jenom sami se sebou. Pokud to se samotou nebudete přehánět, můžete se naopak dočkat zajímavých okamžiků, během kterých nahlédnete do svého nitra, pochopíte své myšlenky a budete více sami (se) sebou.
Samota pro odvážné
Vraťme se k původní otázce: Kdy naposledy jste strávili čas o samotě? I když se zdá, že odpověď je jednoduchá, nenechte se mýlit. Jenom málokdo tráví v pravidelných intervalech čas sám se sebou. My ostatní se samoty natolik bojíme, že proti ní zbrojíme chytrým mobilním telefonem, sociálními sítěmi, Netflixem, podcasty nebo knihou. Jakmile jsme totiž chvilku sami, přichází na scénu naše myšlenky, které někdy bolí, jindy jsou nesnesitelné nebo nesnesitelně pravdivé. A ruku na srdce, trávit čas se svými myšlenkami, je opravdu odvážné rozhodnutí.
Pokud se ale myšlenek nezaleknete, dost možná vás také čeká pozitivní překvapení. Vaše hlava dokáže kypět nápady i kreativitou. Navíc lépe pochopíte své jednání, emoce a třeba i přijdete na kloub tomu, proč vás rozčílili kolegové v práci nebo partner. Jednoduše řečeno, trávit čas o samotě, je to nejcennější, co sami sobě můžete nadělit. A to nejen k letošním Vánocům. O důležitosti samoty píše také Francesca Specter, autorka knihy Alonement. „Zanedbávat čas o samotě je podobné, jako když do receptu na koláč zapomenete přidat nezbytný kypřící prášek. Všichni totiž potřebujeme trošku osamělosti, a to proto, abychom byli autentičtější a nejlepší verzí sami sebe,“ vysvětluje Specter.