S Bachem na večeři: houslista Filip Pogády

Jak se slovenský kluk - houslista dostane do New Yorku?
Ve svých jednadvaceti letech jsem se zúčastnil v Kanadě kurzu a festivalu známého houslisty Pinchase Zukermana, který byl můj velký idol už od dětství. Poslouchal jsem ho celý život. Slyšel mě tam hrát a zalíbilo se mu to natolik, že mě pozval studovat na Manhattan School of Music. Naprosto úžasná zkušenost. New York mě začal bavit, tak jsem tam po zakončení školy zůstal.

Ukázal se vám jako to město, které plní sny?
Ať už děláte cokoliv, musíte poznat ty správné lidi, kteří vám chtějí pomoci. Ale vůbec už ten pocit, že tam se může stát cokoliv, potkáváte muzikanty, které byste nikde jinde nepotkali... V tom má New Yorku vážně obrovské kouzlo.

Který ze snů vám splnil?
Úplně takhle to nemám. Já chci prostě hrát. Co nejvíc koncertovat, být aktivní houslista. Do současné situace mě přivedla spousta malých kroků a jsem stále na cestě.

Jedna z věci, kterou vám New York dal, je i modeling. Jak tahle vaše kariéra začala?
Když jsem byl venku ve městě, čas od času se mě někdo zeptal, jestli jsem model. Jen tak. Tak jsem si jednou řekl: OK, jsem student, zkusím to, může to být zábava, třeba mě do nějaké agentury vezmou. Na stránkách models.com jsem si vyjel TOP 10 fashion agentur v New Yorku s tím, že po nich půjdu od shora a uvidím, kam až musím zajít dolů, aby mě někdo podepsal. No a hned ta první mi dala smlouvu a můj první job byla kampaň pro Calvin Klein. Neskutečné. Nikdy před tím mě svět fashion nezajímal.

Jak to vnímají lidi z prostředí vážné hudby?
Někteří s tím mají problém, ale ty by si vždycky našli něco. Těch, co to ovlivňuje pozitivně, je podle mě daleko více. Jestli to otevírá dveře ke klasické hudbě, tak jsem svoji misi splnil.

Nebere vám modeling čas, který byste mohl věnovat houslím?
Ani ne. Ono to není tak časově náročné, jak se zdá. Nebo aspoň ne u mě. Hudbu mám vždy jako prioritu a moji modelingoví agenti to vědí. I díky tomu si vlastně držím vůči fashion světu takový zdravý odstup. Mně by ale ani taková full time kariéra nenaplňovala.

Určitě ale musíte dodržovat jinou životosprávu než většina vašich hudebních kolegů.
To ano, na druhou stranu, když jsem si dal od modelingu na dva roky pauzu a soustředil se jen na hraní, u speciální životosprávy jsem zůstal. Baví mě bez ohledu na to, co dělám. Cítím se díky ní skvěle a myslím, že už to nikdy nezměním. Například hodně eliminuju uhlohydráty a nejím sladkosti a cukry. Ale zase nejsem nutriční nacista -  když jsem někde na oslavě, klidně si kus dortu dám. Života si máme užívat, jen všeho s mírou. Do toho chodím každý den běhat, což mě strašně baví, a jednou za čas dávám fitko.

Jakým životním stylem žil podle vás Bach?
On strašně moc pracoval. Celý den vždy vyučoval na škole a do toho musel na každou neděli napsat kompletní novou mši. Asi neměl lehký život a musel být dost podivín.

Šel byste s ním na večeři?
Ježíš, já bych před ním měl tak obrovský respekt, že vůbec nevím, jestli bych si s ním dokázal popovídat. Vezměte si, že když napsal sólové sonáty, bylo mu pouhých třicet let. Podle mě jsou tyhle kompozice to nejvyšší, čeho kdy lidstvo dosáhlo. Já bych si před tak hlubokým a geniálním člověkem přišel jako úplný idiot.

V čem je největší kouzlo Bachovy hudby?
Vždy, když poslouchám Bacha, mám pocit, že je tam zahrnuto úplně všechno. Celý život, vše, co se děje na celém světě, vše, co se děje v celém vesmíru. To je pro mě Bach. Oddálí posluchače od lidského pohledu na svět. Myslím, že takhle by se na něj díval Bůh. Třeba Mozart je pro mě takový polobůh, Ježíš. Je v něm něco božského, ale je blíže lidstvu a lidským emocím. Bach je nad tím vším. To je úplně jiná sféra.

Takže je pro nás Bach dodnes jednou z cest do spirituálního světa...
Absolutně. On je ten, který ten portál otevírá. Pamatuju si jednu situaci z dob mých studií v Německu. Na univerzitě se pořádala nějaká party, na kterou jsem se chystal a těšil. Byl jsem před tím doma na internátě a začal poslouchat Goldbergovy variace v interpretaci Glenna Goulda (tu pozdější, pomalejší nahrávku). Pustil jsem si to třikrát za sebou a dostal se do takového stavu, že jsem na ten mejdan nakonec vůbec nemohl jít. Něco tak lidského a přízemního, jako užívat si s lidmi na party, mi přišlo totálně mimo. Byl bych tam za toho tichého podivína, který sice popíjí, ale s nikým se nebaví, jede si svůj vnitřní svět.

V jakých kulisách, momentech a rozpoloženích je podle vás nejlepší Bacha poslouchat?
Podle mě Bach funguje všude a vždy. Ale člověk by měl být sám. Je to meditace. Pro koncerty jsou ideální kostely, jejich energie a atmosféra ten prožitek ještě zesílí. Navíc Bach do nich skutečně patří – celý život byl hluboce věřící. V jeho díle jsou dokonce zakódovány části Bible, různá kabalistická numerologie a symboly... Hudba je samozřejmě primární, ale když člověk začne zkoumat, jak je jeho dílo celé zkonstruované, objeví další dimenze a už vůbec nechápe, jak tohle mohl někdo vytvořit. I když někdo nevěří v Boha, musí se s Bachem začít klást otázky...

Je opravdu Bach for All?
Určitě. Ale každému dá přesně to, na co je připravený.

Foto: Michala Rusaňuková

Kompletní program festivalu najdete na www.bachforall.cz.