Květnový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Sladký domov
Všimly jste si, milé čtenářky, že každý domov voní jinak? Vždycky když přijdu k někomu na návštěvu, tak mě to znova překvapí. Vůně je strašně důležitá, často rozhoduje o tom, zda se nám bude někdo (nebo u někoho) líbit.
Vůně jsou ale i vzpomínky. U babičky to vonělo po koláčích, u dědy to bylo cítit cigaretami – kouřil dvě krabičky startek denně, protože „tělo má jít do hrobu zhuntovaný“. Druhá babička voněla živými květy a děda bůčkem a pivem. I když už nejsou mezi námi, když ucítím tyhle vůně, vzpomenu si na ně. U nás doma to nejčastěji vonělo okenou a jarem, protože moje maminka je úklidový maniak. Kombinace vypulírovaného bytu, pečeného králíka a štrúdlu – to je vůně mého dětství, období, kdy jsem se cítila v bezpečí, milovaná a opečovávaná.
Věřím, že i vy máte podobné vzpomínky.
Opustit domov, svou komfortní zónu, není lehké. Já jsem vylétla z rodného hnízda v osmnácti, když jsem šla studovat do Prahy, kde jsem neznala živou duši. Vyzkoušela jsem si i pobyt v zahraničí, stejně jako čtyři Češky, o kterých se dočtete o pár stránek dál. Jak se jim žije v Malajsii, Americe, Japonsku a Chile? Cítí se tam jako doma?
A co pro ně bylo nejtěžší? Nad tím se s nimi zamýšlí autorka textu Julie Urbišová, novinářka, která sama strávila několik let ve Spojených státech amerických. Výše zmíněné ženy si svůj nový domov vybraly dobrovolně, na rozdíl od mnoha Ukrajinek, které musely prchnout před válkou. Přinášíme vám tedy i emotivní příběh Halyny Prokopyshyn, maminky dvou dcer, která našla útočiště v Praze. S Halynou jsme si povídaly o tom, jaké to je, nechat za sebou všechno, co doposud vybudovala, a nevědět, zda klíče od domova, které nosí stále v kabelce, ještě vůbec někdy použije.
Tahle Marianne je textů o silných ženách plná, výjimkou není ani Ivana Šachová, majitelka firmy SCANquilt, která po smrti manžela musela ze dne na den převzít firmu a nezhroutit se. Obdivuhodná je i Janina Šlemínová-Staehelin, jedna z největších fashion guru v České republice a zároveň žena, která je živým důkazem toho, že láska si vás najde, když ji nejméně čekáte. A náš titulní rozhovor s Jenovéfou Bokovou? To je prostě pohlazení na duši. Její vyznání mamince mě opravdu dojalo.
Milé čtenářky, co říct na závěr? Já si myslím, že domov děláme hlavně my, ženy. A taky lidé, kteří nás milují. Přeju vám, ať jich kolem sebe máte co nejvíc.
