Jak si získat respekt?

 Klasická situace. Společenská akce a děkovačka sponzorům. Přichází první a vy se v duchu ušklíbáte, že si to stejně odepíše z daní. Tleskáte z povinnosti. Pak přichází na řadu zástupce jiné firmy. Jste dojatí a ruce vám mohou upadnout. Oba přispěli stejnou částkou, ale ve vašich očích to totéž není. V čem je rozdíl?

I když peníze nesmrdí ani nevoní, nabalují se na ně silné emoce. Zatímco část z nás řeší, čím a kým byly peníze vydělány, druhá k nim přistupuje čistě pragmaticky, původ peněz neřeší. První skupina vnímá rozdíl, jestli sponzor zbohatl provozováním heren s automaty, nebo vybudováním firmy na vánoční ozdoby. Druhá ne. A aby toho nebylo málo, pokud obdivujeme úspěch drobného podnikatele a na hazard se díváme spatra, nechceme být v jedné „partě“ s těmi, kteří tyto nuance nerozlišují.

Nášlapné miny

Roli ovšem hraje i další zásadní otázka: „Kým chci být respektován i vážený já?“ Aby se nám nikdo nehrabal do života si přejeme ode všech. Ale jen u někoho nám bude záležet, jak nás vnímá a přijímá. A nejde se zavděčit všem.

Jestli chceme z dítěte vychovat spolehlivě neurotika, nejlepší je chovat se tak, aby nikdy nevědělo, jak zareagujeme. Ráno na něj řveme, až se celé sídliště otřásá, kvůli rozlitému kakau, za chvilku ho pusinkujeme a objímáme a za chvíli ho seřežeme, protože v nových botách duplo do kaluže. Dítě vůbec netuší, kdy jak na co v kterou chvíli zareagujeme. Výsledek? Když se s ním mazlíme a říkáme mu, že je náš miláček, bere nás s rezervou. Když po něm chceme, aby se nám s každým trápením svěřilo, nevěří nám. A když na něj křičíme, neposlechne, protože má zkušenost, že křičíme pořád a vlastně už to bere jako takový „šum“.

V dospělosti je to velmi podobné. Schválně, jaký nadřízený vám vyhovuje? Takový, který vás za jeden neodeslaný e-mail seřve způsobem, až se zdá, že jediný možný způsob nápravy je otevřít okno a vyskočit z něj? Zato když uděláte skutečnou botu, která může zničit měsíční práci týmu, chlácholí vás jako nejlepšího kamaráda? Nebo vám sedne spíš typ, který se jeví jako studený čumák, ale vždycky víte, na čem jste? Někomu vyhovuje emocionální šéf, někomu spíš technokratičtější, vyžadující hlavně fakta. Ale nikdo, ani v dětství, ani v dospělosti, nestojí o nevypočitatelnost chování. Nevypočitatelnost totiž mate, stresuje a ohrožuje. I když jsme jinak obětavé matky, sestry, kamarádky, šéfové nebo kolegyně a v jádru máme dobré srdce, nečitelnost na respektu nepřidává. Těžko můžeme očekávat respekt, když...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE.

Aktuální číslo Marianne v digitální podobě koupíte ZDE

Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.