V pracovním prostředí, během rodinných či partnerských sporů nebo v rámci systému. Hádáme, že každý člověk se někdy cítil jako „oběť“, která je nepochopená nebo nevyslyšená. Přesto platí, že bychom se v této roli neměli dlouhodobě zabydlovat.
„Z nějakého důvodu si roli oběti sami určujeme. Převážně jde o roli, kterou nám vnucuje svým chováním okolí, a my ji jednoduše přebereme. Ve složitějších situacích může jít i o roli, kterou máme danou geneticky. Buňky si pamatují, že už někdy dávno jsme se obětí stali. Zbavit se nálepky oběti není jednoduché. Veškeré chování vychází z nás, to, jak se cítíme, jaké máme sebevědomí, jakými lidmi se obklopujeme, to vše vytváří prostor stát se obětí. Přirovnal bych to k závislosti být likvidován. Není to mnohdy vědomá role, ale je někde v nás zakořeněná,“ říká Petr Pavlík z 3D Solutions.
I když to mnoho lidí nechce slyšet, role oběti je pohodlná. Vždyť není nic jednoduššího, než svalit vinu na partnera, rodinné vztahy, šíleného nadřízeného nebo nefunkční stát. A tak se někteří v roli oběti pohodlně zabydleli a nehodlají své „útočiště“ opustit. Podle Petra Pavlíka navíc platí, že opuštění role oběti s sebou přináší i strach z neznámého. „Změna s sebou nese riziko, že nastane něco, na co jsme doposud nebyli zvyklí,“ říká Pavlík.
Pokud ale v sobě najdete špetku odvahy a rozhodnete se z role oběti vymanit, pak vás čeká dlouhá, avšak osvobozující cesta. „Začněte u sebe. Myslete na sebe a dělejte věci, které chcete doopravdy dělat. Mnoho klientů si to plete se sobeckostí. Podle mého názoru to ale není sobeckost, nýbrž nastavení rovnováhy. A rovnováha znamená žádná převaha, žádné ponižování,“ tvrdí Pavlík a dodává, že s vaší změnou automaticky změníte i okolí. Vaši nejbližší si totiž budou muset zvyknout na to, že si všechno nenecháte líbit.
