Žít delší dobu ve vztahu, který vám nevyhovuje, nebo je dokonce „toxický“, je jednou z nejhorších ran, které můžete sami sobě uštědřit. Jak rozpoznat, že je čas z partnerství odejít?
Když v lednici nebo ve špajzu na něco zapomeneme, jednoho krásného dne se tam objeví plíseň. Ta začne od základu měnit tvar, podobu, chuť a často bohužel i vůni daného ovoce, zeleniny, masa. Může časem proměnit i dříve voňavé šťavnaté jablíčko ve vysoce toxickou potravinu. Existují také situace, kdy se v jídle namísto plísně objeví červi. Ti se tam ve skutečnosti neobjeví, byli tam ukrytí už tehdy, když jsme danou potravinu domů přinesli. Jen nebyli vidět a postupem času jen sílili a rostli.
Se vztahem je to podobné. Když o něj nebudete pečovat, začne hnít, plesnivět a časem i zapáchat. Když do něj nebudete vkládat dostatek lásky a péče, červi, kteří byli už na začátku ukryti v nitru každého z vás, vyrostou, naberou sílu a začnou vás rozežírat zevnitř. A tím „nebudete“ myslím oba účastníky vztahu. Vztah je věcí společnou, i péče o něj tedy musí být společná.
Vztah je týmová hra přesně pro dva hráče. Pokud se ho účastní ještě někdo další, dávno je nahnilý. A to nemluvím jen o milenci či milence, protože někdy se do partnerského vztahu snaží nabourat i rodiče, sourozenci nebo přátelé. Ochránit vztah před „vetřelci“, kteří se ho chtějí také účastnit, dokážete jen vy dva společně. Jakmile na vztahu pracuje jen jeden, vztah je oslaben a jednoho dne nápor nevydrží.
A co děti? Ty by neměly být vůbec součástí partnerského vztahu, nýbrž jeho plodem. A jak velí učebnice biologie pro základní školy – nejdřív je maminka a tatínek, teprve potom děti. U toho by mělo zůstat. Partnerský vztah už od prvopočátku stál nad tím rodičovským, nejdřív jste partner(ka)/manžel(ka), potom teprve otec/matka. U zdravých a opečovávaných partnerských vztahů tomu tak je. A když už jsme u té chronologicky-biologické stránky – nejdřív byli maminka a tatínek každý zvlášť, a teprve poté byl nějaký jejich vztah.
Chcete pečovat o vztah? Začít budete muset u sebe. Vztah je zdánlivě jednoduchá věc. Potřebuje „jen“ pravidelné dávky vaší plné pozornosti, láskyplné péče, empatie, úcty, důvěry, bezpodmínečného přijetí a autenticity a potřebuje to od každého z vás, a to jak vůči partnerovi, tak především a nejdříve vůči sobě.
Ano, i sobě je třeba věnovat plnou pozornost, i o sebe je nutné láskyplně pečovat, chovat se k sobě a svému tělu s úctou, svým pocitům projevovat empatii, abyste jim mohli plně porozumět. I sami sobě důvěřujte, abyste svou důvěru nemuseli opírat jen o partnera a ostatní, a sami sebe přijímejte takové, jací jste – tedy i ve své nedokonalosti. Sami také musíte pracovat na tom, abyste aspoň v blízkosti svého partnera dokázali být autentičtí, což mnohdy vyžaduje odvahu. Totéž pak dávejte svému partnerovi, ale také to od svého partnera přijímejte.
Práce na opravě vztahu není jednoduchá a vždy začíná u vás. Jakmile nejméně jeden z partnerů na vztahu nebo na sobě nějakou dobu nepracuje, objeví se ve vztahu hniloba a ven se derou jeho i vaši červi z minulosti a ze vztahů. A doba, po kterou můžete nastartovaný hnilobný proces ještě zvrátit a napravit, se nezadržitelně krátí. Jednoho dne pak přijde bod zlomu, kdy už oprava nebude jednou provždy možná. Často o něm nebudete vědět. V každém z vás se totiž dostaví jindy a ani ten vlastní si v každodenním shonu a „provozní slepotě“ uvnitř vztahu nemusíte uvědomit.
Pokud si při čtení těchto řádek kladete otázku, zda se váš vztah dá ještě opravit, znamená to, že je to už nějakou dobu potřeba, že ve vašem vztahu skutečně něco „zahnívá“ a že v něm nejste, přinejmenším vy, spokojení. Primární otázka by však měla znít úplně jinak: Chcete vztah opravit? A proč? Co je hlavní důvod, proč chcete partnerský vztah opravit?
Na tuto otázku existují tři časté, ale bohužel špatné odpovědi – „abych nezůstal(a) sama“, „máme přece společný dům/firmu/dluhy“ a „kvůli dětem“. Jsou to odpovědi plné strachu, a nikoli lásky, v těle bývají často provázené pocity sevření. První dvě z partnera dělají jen jakousi náhodnou proměnnou, ta třetí zase vyústí v nasazení červa do vašich dětí, že žít ve vztahu bez lásky a úcty je přece normální, kvůli dětem. „Zůstali spolu i přesto, že měli děti,“ říkají mnozí kolegové.
Oproti tomu „správné“ odpovědi říkají něco o lásce a úctě k vašemu partnerovi, o tom, že jste spolu zažívali přece i krásné okamžiky, které by šlo zase zažívat znova. Že ho milujete a obdivujete jako člověka i jako přítele, atd. S tím jsou spojeny obvykle příjemné a hřejivé pocity v těle, někdy i úsměv.
Nejste za bodem zlomu? Začněte s opravami hned. Pomoci vám může párová terapie. Někdy je lepší začít s tou individuální, jsou-li partnerské rány moc hluboké nebo když je červů z minulosti až příliš. Při práci na opravách však nezapomínejte na to, co vztah potřebuje, a co tudíž potřebujete i vy. Dbejte na své pocity a naslouchejte jim. Dejte si také pevný časový rámec, do kdy očekáváte zlepšení a jak by onen „lepší“ vztah měl vypadat. To je otázka na vás na oba.
Opravy jsou vždy mnohem náročnější než udržování fungujícího vztahu a někdy jsou i náročnější než budování nového. Tak dejte pozor na to, ať se zbytečně nevydáte ze všech sil. To, že vaše společné úsilí na opravě vztahu nese první plody, obvykle poznáte relativně rychle. Podle svých pocitů, klesající podrážděnosti i podle toho, jak se cítíte se svým partnerem a jak vypadá váš sexuální život. Přeji vám hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoli.
O autorovi:
Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech.
