Kvůli velkým nárokům člověk může přijít o radost ze života a i o někoho, s kým ten život sdílet. Může být těžké přijmout, že svět není vždy perfektní a my se k našim cílům nedostáváme tak snadno jako v amerických filmech. Ale rozhodně se jedná o něco, s čím se dá pracovat.
Je přirozené, že toho od života očekáváte mnoho. Týká se to zážitků, vašich cílů, posouvá vás to a může to být skutečně dobrou motivací. Ale čeho je moc, toho je příliš, a je potřeba dát si pozor, abyste si nevytvořili příliš velké nároky, které vyústí akorát ve zklamání.
„O vysokých očekáváních se učíme, že jsou nezbytné, pokud máme mít ‚dobrý‘ život nebo skutečnou sebeúctu. Ale příliš často jsou vysoká očekávání jen formou kontroly. Místo uspokojení mohou vést k sebekritice, pocitu zklamání, stresu a špatné náladě,“ popsala psychoterapeutka Sheri Jacobson odbornému serveru Harley Therapy.
S výše zmíněnou doktorkou Jacobson souhlasí i koučka a mediátorka Helena Theunissen. Podle ní nereálná očekávání umí ve způsobu prožívání životní radosti nadělat velkou paseku. Často totiž vedou k tomu, že se člověk stresuje věcmi, které nemůže ovlivnit, a je přespříliš nervózní z jejich výsledku. Nejprve je tak potřeba nastavit si očekávání, která skutečně můžete ovlivnit vaším úsilím. A pak se držet poučky z knihy Čtyři dohody: „Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete.“ Pak by člověk opravdu neměl mít výčitky. I když pokud jste perfekcionisté, věříme, že to není snadný úkol.
Všechna tato očekávání spadají do kategorie, kde můžete – alespoň částečně – mít odpovědnost i za výsledek, a podle toho můžete svá očekávání ladit.
„Každý jsme protagonistou svého vlastního života a neseme odpovědnost za to, jak jej prožijeme. Nejreálnější očekávání si můžeme nastavit pouze taková, která záleží zcela na naší vůli – naučím se italsky natolik, abych se domluvila na cestě po památkách, upravím svou životosprávu tak, abych se vešla do šatů z maturitního plesu a podobně. Tady máme cestu za výsledkem zcela ve svých rukou, a tak očekávání můžeme nastavit relativně vysoko,“ vysvětluje Theunissen.
„V partnerských vztazích se to malinko komplikuje už jen tím, že se do dosahování společných cílů angažují minimálně dvě osoby (případně další, jako třeba děti). Aby očekávání nepřinášela zklamání, je zde třeba kromě vlastního úsilí i otevřená komunikace, která druhé straně ukáže, vysvětlí a zároveň umožní vaše očekávání naplnit. V páru je to typicky představa, že jeden nebo druhý se má nějak chovat – k narozeninám by měl přinést kytku, nebo ona by mě měla nechat jet jeden víkend s kamarády na hory. V partnerství bývá nejčastějším problémem, že si svá očekávání necháváme pro sebe s tím, že se necháme překvapit – a to překvapení nakonec moc příjemné nebývá,“ popisuje trefně Theunissen a upozorňuje, že skutečně vše záleží na komunikaci.
Udělejte si inventuru svých očekávání.
Uvědomte si, co můžete kontrolovat.
Zjistěte, jestli se vaše očekávání shodují s vašimi hodnotami.
Nebojte se změnit perspektivu na vaše očekávání.
Pokud se jedná o partnerská očekávání, komunikujte.
Soustřeďte se spíše na to, co máte, než na to, co nemáte.
Nastavte si reálné cíle.
autorský článek, vyjádření Heleny Theunissen, harleytherapy.co.uk
