Každý ví, že se má žít v přítomnosti, ale to se občas lépe říká než dělá. Zejména pokud vaše minulost nebyla až tak špatná. My pro vás však máme tipy, které vám pomůžou nechat být to, co bylo. Jelikož jednou to budete muset udělat tak jako tak.
Je těžké oprostit se od něčeho, co bylo skvělé a skončilo. Může se to týkat určitého životního období (například čas během vysoké školy), pobytu v zahraničí, velmi často se to ovšem týká vztahů a rozchodů. A to jak těch romantických, tak těch přátelských. Jednoduše člověk málokdy najde někoho, s kým se cítí dobře a ještě si s ním rozumí. A pokud někdo takový z vašeho života právě odešel, ať už z jakéhokoliv důvodu, je to těžké. Vyvolává to v člověku smutek. A je jasné, že budou další lidi, s nimiž si sednete, ale předtím musíte překonat, že tento vztah skončil. Nejlepší je poučit se ze situace a využít ji k tomu, abyste se zaměřili na růst a hybnou sílu vpřed. Pokud uvíznete v přemýšlení o tom, co „mohlo být“, můžete ustrnout v bolestivých pocitech a vzpomínkách. K tomu je potřeba především čas, ale existují i nějaké cesty, jak toto období urychlit. My si jich pro vás pár připravili.
Sejde z očí, sejde z mysli. Neříkáme, že to tak musí být napořád. Pokud jste si rozuměli, pak to tak nejspíš ani nechcete. Ale momentálně jste si ublížili a bude vám líp, když necháte věci mezi vámi trochu vychladnout. Teď vám zkrátka pomůže, když na vše, co mezi vámi bylo, nebudete muset myslet, nebo si to připomínat. A to jde lépe, když nemáte dotyčného na očích.
Již jste si řekli, že se teď nebudete vídat. Vnější hranice tak máte. Teď je čas na ty vnitřní. Řekněte si, že už máte dost toho, jak se sami lynčujete kvůli svým starým chybám, kvůli tomu, že jste se drželi špatných a toxických vztahů a především si přestaňte říkat, že nejste dost dobří. To všechno jsou projevy toho, že nemáte žádné vnitřní hranice. Jakmile si je ale nastavíte, stoupne i vaše sebehodnota a sebeúcta. Udělejte si jasno v tom, kdo jste (nebo chcete být) a jaký vztah chcete. A neposuňte se ani o píď z tohoto standardu, který si nastavíte.
Možná jste v poslední době řešili daný vztah natolik, že jste se zcela zapomněli věnovat sobě. Začněte o sebe tedy více pečovat, rozmazlujte se a dělejte, co vás baví. Ale zároveň se soustřeďte na sebe v tom smyslu, že si srovnáte v sobě své pocity. Lépe se s nimi pak vyrovnáte. Přitom vždy, když se budete vracet příliš ke vzpomínkám na vašeho bývalého/bývalou, zkuste se zaměřit na přítomnost a na to, za co jste vděční.
Je jasné, že vám je teď na nic a vy to chcete překonat. To ovšem nepůjde tím, že vše, co cítíte, jednoduše potlačíte, začnete chodit do posilovny (či dělat jiný koníček) a předstírat, že se nic neděje. Dejte tedy svému zklamání, smutku či hněvu volný průběh. Počítejte s tím, že nejspíš budou nějaké slzy a že vám nebude úplně nejlíp. Ale občas je potřeba trochu upustit páru, aby se vám ulevilo.
Čekání na omluvu, zájem či jakýkoliv kontakt jen zpomaluje proces oproštění se od daného člověka. Pokud zažíváte zranění a bolest, je důležité, abyste se postarali o své vlastní uzdravení, což může znamenat přijetí toho, že osoba, která vám ublížila, se nebude omlouvat, nebo ozývat.
Kamarádi a rodina jsou od toho, aby si pomáhali. A kdy mohou být potřeba více než po rozchodu? Nebo zkrátka v nějaké těžké situaci? Ozvěte se jim a odreagujte se s nimi. Je hezké vědět, že nejste sami a že tu jsou pro vás a že tu je stále někdo, na kom vám záleží.
Když se potýkáte se situací, která vám ublížila, může být těžké o ní hovořit. Na druhou stranu vám vypovídání ale může výrazně pomoci. A tohle je něco, co můžete dělat se svými přáteli a rodinou, případně s terapeutem, pokud máte pocit, že vaši blízcí o tom už nechtějí slyšet. Když řeknete to, co máte v hlavě, nahlas, pomůže vám to urovnat si myšlenky. A třeba si tak uvědomíte, že váš bývalý (či bývalá) byl opravdu špatný člověk, a vás jen poblouznilo zamilování.
Neříkáme, ať někoho omlouváte například když vás podvedl. Jen to, že věci jsou občas složitější, než se zdají. Možná teď vidíte vše pouze z vlastní perspektivy. Zkuste se tak vcítit do toho druhého a přijmout, že vám nechtěl ublížit ze zlomyslnosti. Jen se sám zamotal do svého života. Můžete si říct, že je to v pořádku, že se každý cítí někdy zmatený či nešťastný a dělá tak věci, kterých později možná lituje. Ale vy to nemusíte trpět.
healthline.com
