Narodilo se vám miminko a váš život je najednou plný plenek, uspávání a nekonečného kolotoče povinností? I když je to nádherný čas, je přirozené, že váš vztah může utrpět. Nemějte obavy, je normální, že se intimita zpočátku na nějakou dobu vytratí. Své o tom vím i já...
Pamatuju si ty pocity, jako by to bylo včera. Po porodu malé Viky mě zajímalo jediné: abych byla dobrou mámou a zároveň se i začala zase cítit jako žena. Vážila jsem o 20 kg víc než dřív, mé tělo pokrývaly strie snad všude a neustále jsem byla neuvěřitelně unavená. Přidejme k tomu extrémní bolesti bradavek, kruhy pod očima a šílené výkyvy nálad. V takovém stavu, který u mě trval i po šestinedělí, prostě žena logicky ani nemůže mít chuť na sex. Jediné, po čem jsem toužila, bylo pochopení. Pocit, že nejsem sama a že to, jak se cítím, je v pořádku. Že to společně zvládneme. Prahla jsem i po pocitu uznání a toužila po náklonnosti víc, než kdy jindy. Schovat se před světem a být přijata a pochopena.
Všechny víme, že komunikace je důležitá, ale nemusíte mít nutně nalajnované, kdy spolu budete komunikovat a o čem. Přirozenou a otevřenou komunikací je myšleno obyčejné povídání si o všem, co vás napadne, na co myslíte a co se vám honí hlavou. Mluvte s partnerem o tom, co se vám během dne líbilo, co vás rozesmálo, nebo co byste si přáli, co se vám zdálo, a sdílejte společné názory na různá témata. Tyto drobné rozhovory jsou právě tím nejdůležitějším pojítkem a symbolem důvěry mezi vámi. Pokud dojde na vážnější témata, není třeba hned hledat řešení, někdy stačí jen vyslechnout toho druhého. Pocit pochopení a přijetí vychází především z umění správně komunikovat.
Představa jakýchkoli hrátek a intimního sbližování ve mně po porodu vyvolávala spíš úzkosti. Potřebovala jsem čas. Čas na to, až přijmu své nové tělo, roli matky a hormonálně se trošku stabilizuji. Jediné projevy lásky, které jsem byla schopna akceptovat, a vlastně je dokonce i vyhledávala, byly obyčejné a drobné doteky. Pusa na čelo, do vlasů, hlazení po zádech, pohlazení po tváři a držení za ruku. Tyto projevy ve mně evokovaly pocit absolutního bezpečí, lásky, důvěry a podpory.
Všechny projevy lásky nemusí být nutně tabu, a to, že není aktuálně chuť na něco víc, neznamená, že už nikdy nepřijde. Pokud ale v sobě nechcete tento přirozený pud úplně zablokovat, rozhodně se do ničeho nenuťte. Neměla byste od partnera cítit nátlak a být tím jakkoli ovlivňována. Dopřejte si čas, sdílejte s partnerem své pocity a mluvte s ním o tom, co byste chtěla, co potřebujete a co vám pomůže. Ona ta jiskra se zase zažehne, ale rozhodně ne tlakem.
Často jsem měla pocit izolace a osamění. Celý můj život zmizel jako mávnutím kouzelného proutku a já tu najednou měla malý uzlíček štěstí, který mě potřeboval 24/7. Tak moc jsem ji milovala. Tak moc jsem se bála, abych jí neublížila, aby měla všechno, co potřebuje... Nevěděla jsem, jak být máma. Jak se to dělá a co je normální cítit a co ne. Potřebovala jsem společnost. Potřebovala jsem zase cítit, že někam patřím a že můj život vlastně neskončil. Potřebovala jsem se z těch myšlenek nezbláznit a trávit čas nejen s maličkou. Chtěla jsem si společné chvíle s miminkem užívat, ale jako rodina. Chtěla jsem mít vedle sebe jak partnera, tak i miminko. Ke štěstí mi stačily obyčejné společné procházky, výlety, návštěvy restaurací i přátel s kočárkem, čas na zahradě nebo v bazénu a radost ze společných chvil. Bylo to nové pro nás všechny a bylo pro mě moc důležité, abychom se s touto novou životní rolí sžili všichni společně. Tento krok byl nezbytný pro utužování vztahu.
Jasně, teď je těžké najít čas pro sebe, ale i tak se snažte vyhradit si chvilky, kdy budete opravdu jen vy dva. Nemusí to být romantická večeře v luxusní restauraci. I společné sledování filmu, procházka s kočárkem nebo chvíle, kdy dítě spí, mohou být vaším malým rituálem. Důležité je, že jste spolu a že na svém vztahu pracujete, i když to momentálně není jednoduché.
autorský článek, prechodvmaminu.cz
