Je celkem logické, že některá přátelství, zejména ta z dětství, nebudou trvat celý život – odstěhujete se, vydáte se každý jinou cestou, jednoduše si přestanete rozumět. To je takový ten přirozený vývoj. Ale co když vás někdo začne ignorovat potom, co se v dospělosti léta bavíte a patří do okruhu vašich nejbližších? Protože to se děje.
Na ghosting ve spojitosti s milostnými vztahy, či spíše randěním, jsou dnes lidé již zvyklí. Obvykle k němu dochází, když se například s někým seznámíte online, chvíli si píšete a najednou se vám ten druhý bez důvodu neozve, nebo vyrazíte na rande (možná i dvě) a pak už si zkrátka nikdy nenapíšete. Jednoduše se jedná o vymizení z něčího života a přerušení kontaktu bez jakéhokoliv důvodu. Jakoby se z něho stal duch (v angličtině ghost, z čehož vyplývá výraz ghosting). Děje se ovšem i mezi přáteli.
Tuto zkušenost popsala pro Daily Mail spisovatelka Jane Greenová, s níž se její nejlepší kamarádka přestala bavit, když spolu začaly pracovat na projektu a úplně jim to neklapalo, jak si představovaly: „Zjevně nebylo možné pokračovat ve spolupráci, ale obě jsme chtěly – alespoň jsme si to říkaly – zachovat přátelství, vrátit se do dob, kdy jsme k té druhé necítily nic jiného než zbožňování a úctu. Prosila jsem ji, abychom se sešly osobně s přesvědčením, že udobření zvládneme lépe. Odmítla. Poslala jsem jí mnoho zpráv ohledně toho, že mě mrzí, že naše spolupráce nevyšla, jak jsme chtěly. Také nic. Koupila jsem jí dárek, zajela k jejímu domu a pověsila jsem ho na kliku dveří s vědomím, že mě uvidí na bezpečnostní kameře. Nevyšla. Nikdy jsem o ní už neslyšela.“
Rozhodně se přitom nejedná o ojedinělý případ. Což potvrzuje i Deborah Taneen, která napsala knihu o přátelství (You‘re the Only One I Can Tell), kde zmiňuje, že odstávky a ghosting jsou v těchto vztazích zcela běžné.
Říkáte si, proč by někdo s někým jen tak přerušil kontakt bez vysvětlení? Z knihy Taneen vyplývá, že těmto lidem na jejich přátelích dlouhodoběji něco vadilo, něco je frustrovalo a poté se stalo něco, po čem si řekli, že už toho mají dost; další zmínili, že se vedle těchto lidí časem cítili neadekvátně; roli zde také hraje, že je těžké říct něco negativního na rovinu a v neposlední řadě vysvětlování otevírá konverzaci a naznačuje, že dotyční chtějí věci vyřešit, což tito lidé nechtěli.
Ačkoliv ti, co někoho vyghostují, mají své důvody, ta druhá strana je nezná a může ji to výrazně poznamenat. Nemají z přerušení přátelství žádný závěr, takže se ptají sami sebe, co udělali špatně, zpochybňují se a podrývají svou sebehodnotu a sebeúcu. „Ta nejednoznačnost, to je ta pravá dýka,“ řekla New York Times psycholožka Jennice Vilhauer.
Pokud o přátelství opravdu stojíte, zkuste za něj bojovat, zachránit jej a zjistit, co se stalo, proč se s vámi dotyčný přestal bavit. U některých se i obtížná konverzace vyplatí. Možná si ten člověk vzal něco, co jste mu řekli, osobně, aniž byste to tak mysleli.
Nicméně pokud na vás ani tak nebude reagovat, nechte to být. Uvědomte si, že chyba není ve vás, že možná ten člověk nestojí teď o žádný kontakt (což se podle knihy Taneen také stalo) a soustřeďte se na to, jak být nejlepší verze sebe samé/ho. Hlavně s přerušením kontaktu nespojujte svou hodnotu. (To platí pro všechny typy ghostingu.)
kniha You‘re the Only One I Can Tell (D. Taneen), insider.com, time.com,dailymail.co.uk, nytimes.com
