Rozcházet se, to není jednoduché pro nikoho. Bez bolesti se to neobejde – a to na obou stranách. Emoční jizvy si totiž nenese jen opouštěný. Náročné je to i pro toho, kdo se rozchází. Říct druhému do očí, proč je konec, může být pro někoho tak těžké, že se raději uchýlí ke ghostingu: neřekne proč a prostě se vypaří jako duch.
Autor: Monika Otmarová
Znáte film Duch? Patrik Swayze v roli bankovního úředníka Sama a Demi Moore jako výtvarnice Molly tvoří šťastný zamilovaný pár. Krátce poté, co se přestěhují do nového bytu, je Sam zastřelen. Zemře, ale jeho duch zůstává na zemi, aby mohl být Molly nablízku. U ghostingu – rozchodu, kdy jeden z páru opustí svazek bez vysvětlení a přestane komunikovat – je to přesně naopak.
Ghosting je fenomén typický zejména pro svět internetových seznamek. „Anonymní prostředí seznamek takové chování podporuje,“ potvrzuje psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová. Podle ní na seznamkách vládne kultura rychlé nahraditelnosti lidí a u jejich uživatelů převládá tendence neztrácet čas s někým, u koho nevidí potenciál. „Navíc tam neexistuje žádná penalizace takového chování. Seznamky jsou velmi anonymní, nemáme tam žádné společné přátele, takže když se k někomu zachováme špatně, třeba ho ghostneme, tak se to nikdo nedozví,“ vysvětluje psychoterapeutka a dodává, že když se s někým seznamujeme naživo, například ve skupině společných přátel, máme větší motivaci chovat se ke svému protějšku lépe i proto, že kdybychom se k němu zachovali nějak obzvlášť hnusně, dozvědí se to i naši kamarádi, a to se nám zpravidla moc riskovat nechce. Vypařit se ze vztahu beze stopy je ale možné i ve skutečném světě – ne jen v tom virtuálním. A dokonce i po několikaměsíčním vztahu. Takovou zkušenost má pětatřicetiletá Hana.
„S Honzou jsem se seznámila u nás v práci, když tam byl za svou firmu na jednání. Hned jsme si padli do oka a nezůstalo u jednoho rande. Rozuměli jsme si, trávili jsme hodiny povídáním, bavily nás stejné věci,“ vypráví a dodává, že po několika měsících začali plánovat společné bydlení a život. „A najednou jsem se jednoho rána probudila a zjistila jsem, že jsem zablokovaná v telefonu, ve WhatsAppu, v mailu. Neměla jsem sebemenší tušení, co jsem udělala špatně, že se Honza ode mě odřízl tímto způsobem. Nestála jsem mu za vysvětlení, za rozloučení, za nic,“ líčí Hana s tím, že si připadala jako bezcenná troska, která druhému nestojí ani za slovo vysvětlení.
Je ale otázkou, jestli nám samotné vysvětlení rozchod ulehčí. „Máme touhu situacím rozumět a často máme pocit, že když budeme znát důvody, tak nám to pomůže rozchod lépe zpracovat a přijmout. Někdy to tak skutečně zafungovat může,“ přitakává terapeutka, ale zároveň upozorňuje, že jen málokdy nám někdo napřímo a zcela upřímně řekne všechny důvody rozchodu. „A i když cítíme velkou potřebu, aby nám druhý vysvětlil, proč nás opouští, proč se s námi rozchází, je důležité si v sobě umět zpracovat, že ten důvod znát nepotřebujeme a že to, že ten druhý nechce, je důvod dostatečný,“ konstatuje.
Spíš bychom se ale asi měli ptát, proč hledáme chybu u sebe, že nás druhý opustil jako duch, že nás takzvaně ghostnul? Proč si sugerujeme, že špatně je něco s námi, a ne s tím druhým? „Lidé s vyšší mírou sebereflexe a empatie mají tendenci hledat chybu a důvody rozchodu u sebe. Důležité ale je uvědomit si, že pokud mě někdo ghostne, tak to vypovídá víc o něm než o mně,“ upozorňuje Markéta Šetinová s tím, že vyhýbat se přímé konfrontaci není vyrovnaný způsob ukončení vztahu. „Je důležité si připomínat, že nenesu odpovědnost za chování toho druhého,“ dodává psychoterapeutka.
Čím déle vztah, který skončil ghostingem, trval, tím víc to bolí. „Dost to otřáslo mojí důvěrou v muže. Někdo se mnou začne flirtovat, ale já to vnímám s nedůvěrou, nedokážu to opětovat s radostí a zájmem. Do žádného dalšího vztahu se mi nechce, bojím se zklamání,“ svěřuje se Hana. „Je dobré dát si prostor, abychom takový zážitek zpracovali. Pojmenovat si v sobě své pocity a pokusit se je v sobě uzavřít. Dostat se přes to předtím, než se vrhneme do dalšího seznamování a vztahu, protože by byla škoda, aby naše zkušenost s ghostingem nebo jakýmkoli jiným špatným chováním vůči nám ovlivnila radost, kterou nám mohou přinést jiní lidé,“ radí Markéta Šetinová.
I Hana teď už trochu lépe chápe, že se Honza ze vztahu vypařil především ze své pohodlnosti a zbabělosti. Že selhal on, a ne ona. Ale trvalo jí dlouhé měsíce, než se jí podařilo vystoupit z bludného kruhu sebeobviňování. „Neměl ani dost odvahy na to mi osobně vrátit těch pár věcí, co jsem u něj měla. Nechal mi je v tašce na recepci v práci,“ konstatuje Hana s hořkostí v hlase. Pro Honzu bylo zablokovat si Hanu v telefonu a na sociálních sítích tou nejsnadnější cestou. Vyšumět z kontaktu a nic nevysvětlovat. Neřešit to, co prožívá ona, ani co prožívá on sám. „Naprosté většině lidí je velmi nepříjemné se s někým rozcházet. Není to tak, že když se s někým rozcházím, tak je to zraňující jen pro toho, kdo tuto informaci přijímá, těžké je i rozchod oznámit. Vstupuje sem spousta emocí. Málokdo si libuje v tom, že říká lidem nepříjemné věci, takže se tomu snažíme vyhnout, a proto volíme ghosting,“ vysvětluje Markéta Šetinová a poznamenává, že lidé někdy přesvědčují sami sebe, že je to tak lepší, protože druhého nevystavujeme nepříjemné situaci. Výzkumy provedené na toto téma ale naopak ukazují, že lidé většinou preferují přímou komunikaci.
Vztahy na rozdíl od diamantů nejsou věčné a rozchody jsou zraňující ze své podstaty. Přesto nedává smysl se ze vztahu vypařit jako duch – lepší je komunikovat férově a přímo. Samozřejmě, pokud jsme ve vztahu déle, rozchod nemusí být úplným překvapením – zvlášť když to ve vztahu neklape a nějakou dobu to otevřeně řešíme. „Pokud jsme se rozhodli, že jedinou možností je se rozejít, tak to sdělme otevřeně a citlivě. Je dobré vysvětlit své důvody a dovolit tomu druhému, aby se ptal. Ani tak to ale nebude jednoduché nikdy,“ uzavírá psychoterapeutka Markéta Šetinová.
citace psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová
