FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Plavková odyssea
Nevím jak vy, ale já jí zažívám každoročně. V dubnu, kdy vysvitnou první sluneční paprsky, se rozhodnu, že by to letos chtělo nový model plavek. A v srpnu zjistím, že jsem ten dokonalý kousek, který by splňoval všechny mé požadavky – zkrátka nesehnala.
O co je tenhle kousek oděvu menší, o to zásadnější požadavky na něj mám. Koneckonců, pod svetr se schová leccos, ale v plavkách jdu každoročně s kůží na trh, takže potřebuju, aby spolupracovaly. Vím tedy přesně, že hledám takový kousek, který by byl sexy, nijak babičkovský, ale zároveň podržel na svých místech to, co v mém věku již jistou podporu potřebuje. Také by moje plavky neměly být průsvitné, z materiálu, který se po prvním koupání v moři rozvolní, takže vypadá na těle – nevábně. Měl by se mi hodit k žabkám, kterých se nikdy nevzdám, protože je zkrátka miluju, stejně jako k bílému pareu, podprsenka by měla být kombinovatelná s jakýmkoliv tílkem, plážovými šaty, které přes sebe přehodím, až si k baru půjdu pro drink. Jo a nesmí být černé, protože černá barva mi vážně nesluší….
Před nákupem samotným vyvstává další problém. Ve zkušební kabince se vždy cítím hrozně (jako děsně, příšerně, nemožně, ošklivě), nemilosrdné světlo vždy odhalí i to, o čem jsem dosud neměla ani tušení. Zkoušení oblečení v zásadě nesnáším a plavek? Úplně nenávidím. Taková dubnová kombinace neonových barviček vybraných modelů v kombinaci s tvarohově bílým tělem, nevypadá nijak extra a prakticky devalvuje hodnotu a styl jakýchkoliv plavek do záporných čísel. Co to znamená? Jediné: Jakmile totiž rozhodnu, že se jde nakupovat plážový oděv, neznamená to, že se jde hned. Nejdřív se musím objednat na solárko, případně namazat samoopalovacím krémem, taky posílit „ochablé“ břišní svalstvo. A výsledek? Svaly, které neexistují, stejně během dvou tří dnů stejně nevyrýsuju, po aplikaci samoopalovacího krému bývám skvrnitá a ve zkušební kabince všechny tyhle pravdy bodové světlo neúprosně odhalí.
Kamarádka mi radí, že v mém věku bych měla zapomenout na dvojdílné plavky, že pod ty střihu jednodílného se skryje všechno. Tahle snaha o uklidnění mě vždy vytočí doběla. Nejsem paní radová, abych chytala bronz či plavala na plovárně v jednodílném modelu s prodlouženou nohavičkou a slamákem na hlavě… K čemuž si myslím, že mě chce svým doporučením nasměrovat. Je mi něco přes čtyřicet, jsem mladá holka. Zralá tak akorát – na dvojdílné plavky. Tečka. Takže pátrám dál. Střídavě propadám zoufalství, i optimismu – tomu do doby, než vejdu do zkušební kabinky a začnu zkoušet.
Problém taky je, že vím přesně, jaké by moje vysněné plavečky měly být. Díky inspiraci, kterou načerpávám snad ze všech plavkových speciálů, které v průběhu jara vycházejí. Tu vezmu třásně, tu skvělé zavazování, onde zas námořnickou modř, jinde něco dalšího… Výsledek je dokonalý. Ovšem
jen pro případ, že bych si nakoupila patnáct modelů, rozebrala je na prvočinitele a poskládala z nich jen to, co potřebuju. Tedy dokonalost samu pro mé tělo.
Podtrženo shrnuto: Léto je tady a zatím je to velký špatný. Ale kdybyste věděla, kde seženu přesně ten model, který jsem si vysnila, dejte vědět. Budu vám vděčná.
Autorka textu: Klára Kotábová
ČTĚTE TAKÉ:
FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Neopouštěj staré známé pro nové…
FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Škola v přírodě – aneb prázdniny pro rodiče?
