Nejspíš každá žena se někdy setkala s pocitem, že není dost dobrá. V mnoha z těchto přípdů to byl jistě ale opravdu jen pocit. A s tím se dá pracovat.
Ženy mají obecně tendence se podceňovat. Snad každá z nás má v sobě vnitřní kritičku, která zapříčiní, že o sobě někdy pochybujeme. Může to být způsobeno perfekcionismem, syndromem podvodníka, kterým podle průzkumu trpí častěji ženy, či celkově nároky na ženy v dnešní společnosti. Ty velice výstižně shrnula ve svém monologu ve filmu Barbie postava Glorie (America Ferrera), který pronesla potom, co si hlavní hrdinka – sama Barbie – myslela, že není dost dobrá. Ženy z celého světa ho následně sdílely na sociálních sítích.
„Být ženou je doslova nemožné. Jsi tak krásná a tak chytrá a mě zabíjí, že si myslíš, že nejsi dost dobrá," řekla Glorie směrem k Barbie, čímž zahájila proslov o tom, co vše je po ženách požadováno a i když to vše dělají a zvládají, tak si myslí, že nejsou dost dobré. Pokračovala následovně:
„Musíš být hubená, ale ne příliš. A nikdy nemůžeš říct, že chceš být hubená. Musíš místo toho říct, že chceš být zdravá, ale zároveň jednoduše musíš být hubená.
Musíš mít peníze, ale nemůžeš si o ně říct. Musíš být šéfka, ale nesmíš být krutá. Musíš vést, ale nemůžeš shazovat nápady jiných lidí.
Měla bys milovat, že jsi matkou, ale nemluvit stále o svých dětech. Musíš jako žena mít kariéru, ale zároveň se vždy starat o jiné lidi.
Musíš se zodpovídat za špatné chování mužů, což je šílené, ale pokud na to poukážeš, tak si jen stěžuješ.
Měla bys být hezká pro muže, ale ne taková, abys je příliš pokoušela nebo abys ohrožovala jiné ženy, protože máš být součástí sesterstva. Vždy bys ale měla být zároveň výjimečná a hlavně vždy buď vděčná.
Nikdy nesmíš zestárnout, nikdy nebýt hrubá, nikdy se nepředvádět, nikdy nebýt sobecká, nikdy nespadnout, nikdy neselhat, nikdy nedávat najevo strach, nikdy nevybočovat z řady.
Je to příliš těžké! Je to příliš rozporuplné a nikdo vám nedá medaili ani nepoděkuje! A ve skutečnosti se ukazuje, že nejen, že děláte všechno špatně, ale také je všechno vaše chyba.“
Ačkoliv tedy není pro ženy neobvyklé být v této situaci, rozhodně není dobré v ní zůstávat. Jak se říká, zdravé sebevědomí je základem úspěchu. A následující tipy koučky a autorky knihy The Art Of Enough, Becky Hall, by vám mohly pomoci s jeho získáním:
Poslouchejte, když k vám ten vnitřní hlásek promlouvá. A nejen to, zaměřte se i na to, co říká a jaký tón při tom používá. To vás může přivést k strohé realitě vnitřní kritičky, která je pro mnohé tak dominantní. Pravdou je, že když to uděláte, nejspíš zjistíte, jak je hrozná! Možná byste se měly zamyslet nad tím, zda byste takovým způsobem mluvily se svou nejlepší kamarádkou, dítětem nebo partnerem.
Pouze to, že si začnete všímat toho, že k vám vaše vnitřní kritička chodí, může být obrovskou pomocí k tomu, abyste ji začaly ignorovat. Může také pomoci, když jí dáte jméno. Pak jí snadněji dokážete říct, aby odešla. Překvapilo by vás, jak překotné může být, když ten hlásek přerušíte s tím: „Ach, to je jen klasická Helena, té si nevšímej.“
Jakmile začnete pozorovat, jak k vám vaše vnitřní kritička mluví, můžete začít vytvářet alternativní možnosti, jak s tím naložit. Vaše vnitřní kritička je jako ten člověk na večírku, který zcela dominuje konverzaci – plný názorů, rozčilení a který miluje zvuk svého vlastního hlasu. Představte si, o kolik příjemnější by bylo přizvat váš laskavý hlas, hlas vašeho nejlepšího přítele, nebo váš odvážný hlas.
Pokud jste obětí své vnitřní kritičky dlouhodobě, bude chvíli trvat, než změníte svůj způsob myšlení. To neznamená, že to je nemožné, ale chce to trochu cviku. Čím více budete odmítat tento negativní hlas a přivítáte jiné, pozitivnější, myšlenky, tím snazší to bude. Pak to bude automatický proces.
autorský článek, stylist.co.uk
