O prvním měsíci v roce se často mluví jako o pocitově vůbec nejdelším. Třetí lednové pondělí si navíc vysloužilo název Blue Monday – nejdepresivnější den roku. Přispívá k tomu nedostatek světla a všeobecný novoroční splín. Co je na tom pravdy a jak v lednu pečovat o své duševní zdraví?
Plesová sezona je sice v plném proudu, ale někdy leden vybízí spíš ke sbírání sil – po všech vánočních setkáních a silvestrovských oslavách často už na žádnou socializaci nemáme náladu. A pak jsou tu ještě ta novoroční předsevzetí, která se nám, ať chceme, nebo ne, někdy zkrátka dodržet nepovede. Když se k tomu přidá ještě finanční stres způsobený velkými výdaji za vánoční dárky nebo za oslavy konce roku, nepříjemné pocity se nahromadí a projeví se třeba zrovna v pondělí, které je v pořadí třetí v novém roce. A tak vznikl fenomén takzvaného Blue Monday, modrého (v angl. též smutného) pondělí, o němž se mluví jako o vůbec nejdepresivnějším dni v roce.
S pojmem Blue Monday přišla v roce 2005 britská cestovní kancelář Sky Travel. Podepsán pod ní sice byl externí učitel z Cardiffské univerzity Cliff Arnall, univerzita se od něj ale později distancovala a „modré pondělí“ označila za pseudovědecký nesmysl. Teze totiž sice byla doplněna výpočtem, do něhož Cliff Arnall zahrnul hodnoty jako počasí, dluhy, měsíční příjem, dobu, která uplynula od Vánoc, dobu, od kdy nedodržujeme stanovená novoroční předsevzetí, míru motivace a pocit, že je potřeba se svým životem něco udělat, ale v rovnici chyběla čísla, jednotky, zkrátka cokoli, z čeho by se daly vypočítat skutečné hodnoty podporující tezi o nějakém výjimečně nešťastném dni.
Jako marketingový claim ale modré pondělí fungovalo dobře – jeho úkolem bylo, aby si v lednu lidé kupovali více zájezdů do destinací, kde je přece jen o něco hezčí počasí než tou dobou ve Velké Británii. Cliff Arnall později pro server The Independent uvedl, že nikdy nezamýšlel, aby Blue Monday vyznělo negativně, chtěl spíš lidi inspirovat, aby v tento den byli o něco akčnější a dělali odvážná životní rozhodnutí.
Ačkoli jsou matematické vzorce na vypočítání vlivů na špatnou náladu až příliš stručné, Cliffu Arnallovi nelze upřít, že na dlouhou dobu dopředu rozpoutal diskusi o tom, jaký má vlastně začátek roku vliv na duševní zdraví. Stále častěji se mluví o tom, že stanovovat si předsevzetí a snažit se o změny v životě programově hned od prvního ledna není pro duševní zdraví příliš prospěšné. Obecně si totiž lidé stanovují nereálné cíle a výsledků chtějí dosáhnout co nejdříve – ať už jde o pravidelné cvičení, hubnutí, zdravé stravování nebo například omezení alkoholu, cigaret či jiných návykových látek nebo třeba nakupování nového oblečení.
Kámen úrazu je v tom, jak si dané předsevzetí formulujeme. Chceme něco omezit, něčeho se zbavit, něco přestat dělat, nebo naopak dosáhnout nějakého stanoveného cíle, dojít k nějakému výsledku či začít se věnovat nějaké konkrétní činnosti? Cíle a potažmo i předsevzetí se rozdělují na ty, které jsou zaměřené na dosažení výsledku (například „budu jíst více zeleniny“) a ty, kdy se v něčem omezujeme a něčemu konkrétnímu se vyhýbáme (například „přestanu jíst brambůrky, hranolky a pizzu“). Větší šanci na úspěch přitom má první druh předsevzetí.
Právě problematikou duševního zdraví a s ním souvisejících fenoménů, jako jsou například novoroční předsevzetí nebo syndrom Blue Monday, se zabývají tvůrci české aplikace VOS.health. Vytvořil ji Jiří Diblík na základě svých vlastních zkušeností s úzkostmi. Pomohla mu sebereflexe, která je dnes pro fungování VOS.health stěžejní. „Když mi bylo sedmnáct let, měl jsem panické ataky a skončil jsem v nemocnici. V té době jsme si uvědomil, že se o sebe musím začít starat,“ vzpomíná Jiří. „Pak jsem několik let vytvářel aplikace a primárně jsem se zaměřoval na zdraví a inovace ve zdravotnictví. Cílem VOS je vytvořit kapesní terapii, kterou bude mít každý jednoduše po ruce, a zároveň takovou posilovnu duševního zdraví.“
Základem aplikace je jednoduchý deník, kdy jsou uživatelům pokládány personalizované otázky a VOS následně odpovědi porovnává. Můžete tak sledovat vlastní rozvoj a porozumět změnám svých nálad. Díky tomu se naučíte sebereflexi a dokážete předcházet stresovým situacím. Aplikace spolupracuje s platformami Apple Health a Google Fit, dokáže se také spojit s kalendářem, kontroluje čas strávený u telefonu a vyhodnocuje i změny nálad v závislosti na počasí. Nechybějí ani návody na dechová cvičení, afirmace, behaviorální aktivace nebo možnost kontaktovat přímo konkrétního terapeuta. Do budoucna připravuje tým VOS dát uživatelům k dispozici AI kouče zaměřeného na duševní pohodu, který by byl pro uživatele kdykoli dostupný a na základě získaných dat by mohl odpovídat na otázky, proč se v daný den cítíme ve stresu, co měly společné dny, kdy jsme se cítili nejšťastnější, nebo třeba jak čas strávený u obrazovky ovlivnil kvalitu našeho spánku za poslední měsíc.
Aplikace VOS.health nicméně slouží hlavně jako prevence, aby k psychickým problémům vůbec nedocházelo. „Špatným pocitům z toho, že se nám nedaří dodržet lednová předsevzetí, můžeme předcházet i tak, že si namísto radikálních změn z nuly na sto stanovíme jen malé kroky, které se budeme snažit změnit,“ radí tvůrci VOS.health.
Nejste zvyklí vůbec sportovat? Pokud si dáte za cíl, že budete najednou pětkrát týdně chodit do posilovny, pravděpodobně u takové zátěže dlouho nevydržíte, protože to není pro dosavadního nesportovce udržitelné. Začněte třeba jen každodenní procházkou, pak můžete jednou týdně přidat bazén a jógu.
Pro předcházení psychickým problémům je důležitá také komunikace. Po Vánocích máte možná setkávání s rodinou a přáteli až dost, ale příliš dlouhá samota, k níž v zimních měsících býváme náchylnější, dobré náladě neprospívá. Také je dobré naučit se rozpoznat a přijmout své emoce. Uvědomit si, že na tom, že se necítíme veselí nebo šťastní, není nic špatného. Právě pojmenování pocitů může být prvním krokem k tomu, abyste se cítili lépe. Je v pořádku vyjádřit, jak se opravdu cítíte, i před vaším blízkým okolím. Sdílení skutečných pocitů může často otevřít prostor pro podporu a pochopení.
independent.co.uk, citace Jiří Diblík
