Milé čtenářky, co se vám vybaví, když se řekne škola a menstruace? Skoro bych vsadila boty, že moc dobré vzpomínky to nebudou.
Osobně si vybavuji obavy z protečení, schovávání tamponů a vložek do kapes, když jdete na záchod, hrůzu z tělocviku a pak trapné sezení na lavičce, protože „to mám“. Některé z nás se setkaly i s posmíváním. A co teprve sex? Řešily jste na střední škole antikoncepci? Jaký jste o ní tehdy měly přehled? A odkud jste se dozvěděly opravdu relevantní informace?
Vezmeme to postupně. S kamarádkami jsme se nedávno bavily, co malým dětem říci, když najdou menstruační pomůcky nebo když se stane, že váš dvouleťák, kterého jste musela vzít s sebou na záchod, uvidí, že něco házíte do koše, pro něco saháte. Může i zahlédnout, že vám krev protekla na kalhotky, a leknout se. Má člověk v takové situaci říct, že krvácí, ale neumře? Začít vysvětlovat, co je to menstruace? Nebo se uchýlit k tomu, že „mám bebí na pipce“? Kromě toho, že tyhle zástupné výrazy jsou úplně nevhodné, jsme se na žádném ideálním řešení neshodly.
Pořád tu totiž existuje něco, co se odborně jmenuje menstruační tabu. Znamená to, že i v našich končinách se na menstruaci stále díváme jako na něco nečistého, o čem by se nemělo mluvit – rozhodně ne s chlapci nebo muži. Schováváme menstruační pomůcky. V reklamách se používá ke znázornění savosti modrá tekutina. A většina žen volí takové menstruační pomůcky, které nejsou vidět a vypadají „čistě“. Setkávám se s názory typu: fuj, to se ten menstruační kalíšek jako vylejvá, jo? A ty menstruační kalhotky jako pereš v pračce? To je nechutný… Asi chápete, kam mířím. Proč bych se měla stydět za to, že používám menstruační kalhotky, když mi žádná jiná pomůcka nebyla tak příjemná? A na to praní si zvyknete.
První menstruace přichází mezi 10. až 15. rokem života, nejčastěji kolem 12 let. Je fajn, když o ní budete mluvit včas, klidně už s prvňačkou nebo druhačkou. A i kluci by měli vědět, že existuje něco jako menstruace. V mojí ideální představě o edukaci v téhle oblasti hrají klíčovou roli rodiče. Právě na nich záleží, jestli si dívka bude menstruaci spojovat se studem, nebo ji bude považovat za něco normálního. Je dobré už té malé holčičce nebo malému klukovi, co lepí vložky na zeď na záchodě a dělá si z nich mašinku, vysvětlit, na co to vlastně je.
Pokud dívka téma neotevře sama, je nutné, abyste ho kolem osmi až devíti let naťukli sami. Zjistěte, co ví, a informace doplňte. S úderem 12. roku doporučuji do školní tašky připravit pohotovostní balíček – menstruační pomůcky a náhradní spodní prádlo. U velmi mladých dívek jsou skvělé právě zmiňované menstruační kalhotky. Dívku poučte i o hygieně před a po nasazování menstruačních pomůcek. Ujistěte ji, že menstruovat je normální a že menstruuje každá žena. Vaše dcera by také měla vědět, co to znamená v souvislosti se sexem, tedy znát riziko otěhotnění.
Nedávno jsem se setkala se slečnou, s níž na prohlídku přišla její maminka. Ta za ni také celou dobu mluvila – dcera jde na první prohlídku, má chlapce a ten s nimi jede na dovolenou. Podmínkou rodičů ale je, že slečna bude brát hormonální antikoncepci. Brrr. Takhle nějak to bylo za nás: na gyndu se šlo pro prášky, protože už jsme velké holky a můžeme mít sex. Co na tom, že jsme sotva začaly menstruovat, sex třeba ještě ani nemáme a netušíme, jaké možnoti antikoncepce existují.
I přesto, že ve školách je pár hodin sexuální výchovy, mám pocit, že mladí dospělí nabývají dojmu, že máme buď kondom, prášky nebo přerušovaný sex. Možností je ale více, nehledě na to, že představa přerušovaného sexu jako bezpečného způsobu antikoncepce pro mladé, nezkušené lidi je vysoce riziková. Jasně, chceme, aby naše dcera měla tu nejspolehlivější ochranu. A také je pochopitelné, že patnáctiletá dívka asi sotva řeší nežádoucí účinky tabletek nebo detaily svého menstruačního cyklu a bazální teplotu. Ale proč dívky nepoučit o možnostech a nenechat je, aby si udělaly vlastní názor?
Také je důležité upozornit je na to, že otěhotnět mohou i během prvního styku. Součástí sexuální výchovy je i poučení o riziku nákazy pohlavně přenosnými chorobami a o ochraně proti nim – to většinou zvládá i škola, ale co tam chybí často úplně, je poučení o konsenzu a o tom, že ne musí pro každého znamenat skutečně ne. A to je možná to úplně nejdůležitější, co můžete své dceři předat: vědomí hodnoty své intimity, schopnost držet si své hranice a vyžadovat jejích dodržování od druhých.
O autorce:
MUDr. Kamila Žižková pracuje jako gynekoložka v nemocnici v Chomutově a sexuoložka v Ústí nad Labem. Na Instagramu ji najdete pod hashtagem @moje_gynpor, kde s lehkostí a humorem píše o gynekologii, porodnictví, ženství a sexu a příspěvky doplňuje vlastními ilustracemi. Po práci se nejraději věnuje své rodině, hlavně své dvouleté dcerce.
autorský článek
