Ženy, které se nebály změnit svůj život III

V roce 1989 ti bylo patnáct.

Zažila jsem inflaci, privatizaci, poprvé jsem potkala žebráka a už tehdy jsem se rozhodla, že půjdu studovat ekonomiku. Myslela jsem si, že si nemůžu dovolit studovat psychologii, že bych si nevydělala dost peněz. Věděla jsem, že se chci jednou postarat o rodinu, tak jsem si vybrala ekonomii.

Hodně vyzrálé a pragmatické rozhodnutí. Nebylo ti líto, že jsi nešla na psychologii?

Myslím, že když jsem studovala, tak jsem ještě nebyla zralá. Byla jsem velice pragmatická a racionální. Kdyby byl můj otec milionář, tak bych studovala psychologii, takto jsem šla na bankovnictví. Věděla jsem, že i to půjde, a snila jsem o práci guvernérky Národní banky.

Bea se sestrou a neteří

Tvrdíš, že když člověk dělá něco, pro co nemá talent, tak se necítí dobře. Je to pro něj složité. Ty ses cítila dobře i při studiu bankovnictví?

Chtěla jsem úspěch. To, že to trochu bolí, to si ani nevšimneš. Řekneš si, no co, lepší už to nebude. Učí tě ve škole, abys dělala to, co miluješ? Ne. Učí tě jen to, co potřebuješ, aby ses dostala na střední školu, pak na vysokou. Nikdo po mně nechtěl, abych naplňovala svůj potenciál. Učíme se, abychom dobře fungovali v zaběhlém systému. Ani si nevšimneš, když to jde složitě. Nikdo nekouká na silné a slabé stránky. Musíš si to odmakat, když chceš být úspěšná. Každý úspěch něco stojí. Brala jsem to racionálně podle nastavení společnosti, do které jsem se narodila. Fungovalo to.

Ale jak dlouho?

Fungovalo to, protože jsem si myslela, že tak to má být. Tak jsem se dívala na svět. Věřila jsem, že to je pravda. Ale pak jsem šla na workshop transformace, podle kterého byl natočený Matrix. Neo projde transformací a pochopí, že žil jen v Matrixu. A to se stalo mně. Pochopila jsem, že některé věci jsou jiné, než se mi zdály.

Není pohodlnější zůstat v Matrixu? Proč se na svět začít dívat jinak, když je to v podstatě složitější?

To záleží na tom, jaký chceš život. Šťastný? Naplněný? Znát svůj potenciál? Ne každý je na změnu připravený.

Vraťme se k tobě. Studovala jsi ekonomii.

Ano, chtěla jsem jít do zahraničí. Sháněla jsem reference, psala eseje. Pracovala jsem systematicky. Bylo to pro mě velmi náročné, není to pro mě přirozené, ale udělala jsem to a šla na rok na Oxford. Tam jsem pochopila, že když jsou lidé úspěšní, tak je v pořádku o tom mluvit, že můžu pomoct ostatním v tom, v čem jsem nejlepší já, a oni mi mohou pomoci s jinými věcmi. Poprvé jsem také pochopila, kolik toho nevím. Myslela jsem si, jak jsem namakaná. Ale vlastně jsem v porovnání s ostatními věděla málo. Měla jsem pocit, že jsem zmeškala pár roků. Tak jsem se to snažila dohnat. Byl velký rozdíl být nejlepší studentkou na Slovensku a v Británii.

Po škole sis našla v Británii práci.

Ano. Dostala jsem se do speciálního programu, učili mě ti nejlepší na světě. Z nás si vybíraly nejlepší banky své zaměstnance. Zvolila jsem si specializaci, kterou nikdo jiný neměl, takže dokonce vytvořili speciální program pro mě. Nastoupila jsem do práce a ten samý týden jsem si udělala kurz transformace. Když máš pocit, že jsi dorazila tam, kam jsi chtěla, dosáhla úspěchu, ukázala jsi, že na to máš, tak se něco stane. Udělala jsem si kurz a zjistila, že věci nejsou tak, jak jsem si myslela.

Nastoupila jsi, nebo ne?

Nastoupila, ale měla jsem ji v podstatě na vedlejší úvazek. Banka již pro mě nebyla alfou a omegou. Byla jsem dobrá, dělala jsem tam ráda, ale po večerech jsem se věnovala osobnímu rozvoji.

Bea s manželem

Jsi vdaná a s manželem jste se potkali v Londýně. Vzala sis Brita?

Je to Slovák. Potkali jsme se v Londýně, ale je ze Slovenska stejně jako já. Já jsem si před tím nechtěla vzít Slováka, nikdy mi nepřišli dost dobří. V Británii jsem se jim vyhýbala. Dva roky jsem žádného nepotkala! Ale když jsem začala s kurzy osobnostního rozvoje, tak jsem se nad tím zamyslela. Co si myslím, co dělám, že je nepotkávám? Nikdy jsem neměla zájem se s nimi sejít. Tak jsem si řekla, že mám dvě možnosti, buď budu pokračovat v tom, co dělám, a budu mít stejné výsledky, jako mám, nebo to změním. Můj oblíbený citát je: Když děláš to, co jsi dělal, budeš mít vždy to, co jsi měl.

Co jsi udělala?

Když jsem se vrátila do banky, tak jsem v seznamu zaměstnanců hledala Češky podle koncovky jména -ová. Jedna dokonce seděla za mnou! Šla jsem s nimi na oběd a ptala se, jestli jsou v bance nějací Slováci. Řekly, že je jich tam hodně na různých pozicích, více než Čechů. Za dva měsíce bylo mistrovství světa v hokeji a Slováci hráli semifinále. Nikdy jsem nechodila do hospod a nedívám se na hokej. Ale chvíli před tím jsem dokončila seminář Jak žít život vášnivě, kde nás lektorka učila, že život je hra. My ho nebereme jako hru, bereme ho hrozně vážně. Když mě pozvali na hokej, tak jsme si řekla: o. k., život je hra, tak tam půjdu. A tam jsem potkala Janka.

To nebyl ten muž, který tě tam pozval?

Ne, nebyl. Tam jsem ho potkala. Smál se od ucha k uchu. Povídali jsme si a já jsem zjistila, že se také věnuje osobnostnímu rozvoji. Dostal peníze k osmnáctinám a zaplatil si cestu do Ameriky. Když jsme se potkali, měl vystudovaný Cornell, byl úspěšný obchodník, věděla jsem, že není líný. Nebral mě jako cílevědomou kariéristku, jemu přišlo normální, že jsem si šla za svým. První večer, kdy jsme se potkali, jsem nemohla ani spát. Volala jsem ráno mamince. Ona mi říkala, že muž, jakého chci, neexistuje, tak jsem jí volala, že existuje.

Láska na první pohled?

Ano, od první chvíle. Měla jsem velmi náročná kritéria a on splnil úplně všechna, a ještě byl citlivý a jemný. A já jsem se nesnažila hrát na superženu. Říkal, že kdybych to udělala, tak by mě minul, takovou nechtěl. Navíc jsme se stihli jen tak tak. To byl jeho poslední měsíc v Londýně, odcházel do Čech. První rok jsme spolu chodili na dálku, pak jsme se zasnoubili, on dal výpověď a šel za mnou do Londýna, kde žijeme teď.

Takže to, co ti změnilo život, byly kurzy osobnostního rozvoje?

Ano, a nemoc mojí maminky. Díky kurzu jsem objevila nové věci, ale stále jsem se je snažila aplikovat do bankovnictví. Stále jsem se držela svého směru. Maminka mě otočila, otevřela jsem se alternativní medicíně. Pochopila jsem, že existují i věci, které nelze uchopit. Pro mě to byl v podstatě návrat k mé podstatě, protože jsem se odmalička věnovala astronomii, botanice a podobně. Takže nyní jsem se k bylinkám vrátila. Rakovina je smrtelná nemoc, uvědomila jsem si, že nemůžu opomíjet nic, co by mohlo pomoct.

Bea s maminkou

Dala jsi výpověď a celý rok se věnovala práci na sobě samé. To chce velkou odvahu. Pro hodně lidí je to úplně nepředstavitelné.

Já jsem to plánovala a pořád to odkládala. Donutil mě manžel. Jeden den mi volal a řekl: Miláčku, už si myslím, že je načase, abys dala výpověď. A já jsem řekla, že ještě ne, ještě pár měsíců. Bála jsem se. A on mi řekl, že používám své tituly a svou práci jako berličku. A tím mě strašně urazil. Ale když jsem se nad tím zamyslela, tak měl pravdu. Lidé se ptají, kdo jsi a kde pracuješ. Všimni si, že se prací trumfují. Nasají identitu firmy, která jim dodává sebevědomí. Také jsem to dělala. Jsem Slovenka a před Angličany jsem se zaštiťovala svou prací. Kdybych neměla svou práci, co bych jim říkala? Janko měl pravdu, takže jsem dala výpověď.

A co říkáš teď, že jsi?

Koučka výjimečných žen. Koučování je pro mě nástroj, jak pomoci ženám naplnit jejich potenciál a posouvat je dopředu. Když najdu jiný způsob, jak to dělat, tak nemusím koučovat, ale momentálně je metoda one to one nejlepší. I když teď chystám multimediální on-line program pro ženy. Budu spouštět webináře, on-line semináře, a také jsem asi před půl rokem začala se semináři pro více žen. To je trochu jiné než koučing.

Když jsi měnila život, neměla jsi strach? Tvrdíš, že člověk není odvážný, pokud se na změnu připraví, minimalizuje rizika a pak do toho jde.

Jistě, že jsem měla strach. Ale je to tak, že ve starém už nemůžeš být, ale nové ještě nevidíš. Věděla jsem, že chci pomáhat lidem, že s nimi chci komunikovat. To je to, co mě baví a v čem jsem dobrá. Je pravda, že mnohé ženy si nemohou dovolit to, co já, odejít na rok z práce a hledat další možnosti. Já jsem měla štěstí, že mi Janko řekl, jdi do toho, budu tě rok podporovat. Ale mám klientky, které nemají manžela, a stejně najdou způsob, jak to udělat. Například se dohodneme, že rok budeme pracovat na tom, aby mohly za rok odejít. Najdeme nový směr a způsob, jak to udělat.

Hodně žen věnuje svůj volný čas dětem a rodině.

Většina mých klientek má děti. A to malé. Hodně z nich je těhotných nebo jsou těsně po porodu. Hodně lidí používá dítě jako výmluvu, aby nemuseli dělat změny. Kamarádka mě požádala, abych ji koučovala. V té době měla čtyřměsíční dítě, byla na Harvardu, dělala MBA, ale chtěla změnu. Tak jsme to spolu naplánovaly, dělala si kurzy, mezitím otěhotněla podruhé. A zvládá to i po porodu a má dvě malé děti. Hodně žen bere děti na kurzy s sebou, kojí v přestávkách. Mojí nejmladší klientce je 21 let, nejstarší pak 65 let. Rodina ani věk není překážkou v tom, změnit život.

Děláš kurzy, koučuješ. Také budeš vydávat knihu.

Kniha právě vyšla, jmenuje se Život je teď. Popsala jsem společně s Jarkou Timkovou, jak se posouvám já a jak ženy kolem mě. Je plná skutečných příběhů. Jsou v ní metody, které používám. Chtěla bych, aby se k tomu mohla dostat každá žena, aby to pochopila, a pokud jí to pomůže, tak se tím mohla řídit. Tam je celý můj životní příběh, ženy uvidí, že mě trápilo to samé, co je. Dále jsem chtěla, aby se mohly učit. Takže je tam i praktická část.

Kde mohou najít další informace?

Na mé webové stránce, na stránce knihy nebo na stránce Global Institute for Extraordinary Women, který vedu a je připraven pro systematický osobní růst každé ženy.