Šéfredaktorka Monika Mudranincová ve svém zářijovém úvodníku píše o strachu z řízení a o tom, že ani v dospělosti není pozdě zkoušet nové věci a postavit se životním výzvám.
„Prosím tě, ty si ten řidičák raději nedělej,“ prohlásila moje maminka, když jsem v osmnácti na gymplu nadhodila, že bych se přihlásila do autoškoly. „Vždyť vůbec nejsi technický typ. Ještě někoho přejedeš,“ pokračovala netušíc, co tímhle výrokem způsobí. Okamžitě mi v hlavě naskočil scénář: zaviním autonehodu, půjdu do vězení, zkazím si život a vypálím cejch celé své rodině. Ne že bych někdy nesnila o tom, že řídím, právě naopak. Mívala jsem naprosto živé řidičské sny, v nichž jsem šlapala na spojku (doteď nevím, co to je), předjížděla jsem kamiony, dokonce jsem ve snu usmlouvala pokutu u policie, která mě při kontrole vyzvala, abych zapnula dálková světla, jenže já jsem nevěděla, který čudlík to je, a tak jsem jim vysvětlila, že v noci nikdy nejezdím, protože jsem šeroslepá.
Jednou jsem dokonce za volantem seděla. Bylo to v mém rodném Děčíně na cvičném hřišti, kde jsem se snažila svůj blok z řízení překonat s tatínkem. Když jsem už poosmé projela tu stejnou díru, na kterou mě pokaždé upozornil, zavelel: „Zastav.“ Pak vystoupil a řekl: „To je marný.“
Možná je to celé v hlavě. Přece nemůže být tak těžké naučit se něco, co ovládá téměř každý. Třeba o tom jen moc přemýšlím. Co když jsem v zajetí katastrofických scénářů úplně zbytečně a dobrý instruktor by si se mnou poradil? Každopádně za osm let, co jsem v Marianne, se můj řidičák-neřidičák stal legendou a mnohem mladší kolegyně si ze mě (jistě v dobrém) utahují, že jsem poslední neřidička v redakci. Tedy když nepočítám kosmetickou redaktorku Karolínu, která nikdy tyhle ambice neměla.
A víte, co je největší legrace? Že jsem od svého partnera dostala k narozeninám dárkový poukaz na zážitek – pilotem letadla na 60 minut. To jsou paradoxy! Tak nevím, jestli bych vás neměla varovat, který den se vám budu prohánět nad hlavami, abyste nevycházeli ven. Každopádně, jestli zvládnu řídit letadlo, tak by v tom byl čert, abych nedala i auto, no ne?
P. S. Milé čtenářky, v tištěné Marianne si nalistujte str. 48–50, kde se dozvíte, jak se postavit svým strachům v článku Vězení z vlastních myšlenek. Je tam poučný manuál „jak na to“ a já už to trénuji. A užijte si úplně celou Marianne, kterou jsme pro vás s láskou připravili. Přeji vám příjemné a inspirativní čtení.
