Foto: Profimedia
Kristýna Mazánková, redaktorka
Nedávám si žádná předsevzetí, rozhodně ne na leden. I když mentálně vždycky tak trochu doufám, že se 1. ledna probudím a budu trochu lepší. Do roku 2016 vstupuju s balíkem nesplněných předsevzetí z let minulých. Heslovitě: pravidelné lékařské prohlídky (ten zubař, fakt už!), oprášit řidičák, kondice, finanční gramotnost, konec prokrastinace. LOL!
Petra Švecová, šéfredaktorka
Začnu zase pravidelně běhat, ne nárazově, ale pravidelně. Nebudu trávit tolik času online. Najdu si víc času a klidu na věci, na kterých mi opravdu záleží. A jinak nevím, co čekám, ale spíš potichu doufám, že rok 2016 nám všem přinese víc vzájemného respektu, radosti a dobré nálady ve společnosti, než tomu bylo v tom předchozím roce.
Klára Mandausová, redaktorka
Chci se naučit nemyslet na špatné věci, hlavně ty, které se nestaly, ale jaksi by se stát mohly (ale nemusely). Chci se zbavit svých katastrofických scénářů a snahy všechno předem raději ošéfovat. Radost a volnost? Možná to jsou moje hesla pro rok 2016. Ale kdo ví, jsem v předsevzetích nováček.
ČTĚTE TAKÉ:
Petra Šroubek Pohlová, editorka a zástupkyně šéfredaktorky
Rok 2016 pro mě bude v mnohém zásadní – čekám druhé dítě. A nechci přestat pracovat. Když jsem totiž byla před osmi lety doma se synem, došlo mi, že druhé mateřství ano, ovšem druhá mateřská ne… A tak to tentokrát chci zkusit jinak. Snad to nebude pokus-omyl, všechno se naplánovat nedá. A tak si jen držím palce, abych to se ctí zvládla a držím palce (a děkuju) svému okolí, co jde do toho se mnou.
Soňa Kotulková, kosmetická redaktorka
V novém roce bych si přála běžet jeden svůj vysněný závod (neprozradím ale jaký, protože běžecký guru Miloš Škopil říká, že se o svých konkrétních cílech nemá předem mluvit) a pevně věřím, že budu v jeho cíli. Nejde mi ani o čas, ale o
překonání sebe sama. To by bylo pro mě to nejcennější.
Ivona Horváth Souralová, redaktorka
Co se týče nových roků, vždycky si sebe sama zcela nerealisticky představuju jako lepšího člověka. Štíhlejšího, milejšího, s pozitivním přístupem, který nikdy nikam nechodí pozdě... Vždycky to takhle začíná, ale pokračuje to jako v tom videu, které nedávno proběhlo facebookem: chlapeček jede z klouzačky, nejprve normálně, ale ve vteřině se jeho trajektorie vychýlí a on sebou po zbytek skluzu mlátí ze strany na stranu. Ač mi ho bylo líto, smála jsem se tomu asi deset minut, jelikož jako humorná metafora roku 2015 to zkrátka funguje! Proto se učím být realista a plánovat jen to, co si můžu splnit. Pro rok 2016 tedy platí:
...chodit spát dřív než v půl jedenácté
...nenosit si pokud možno práci domů
...začít zase běhat a tentokrát neskončit v půlce kurzu
...začít zase fotit s digitální zrcadlovkou a ne jen mobilem, který už mám beztak plný a nenechá mě nic vyfotit
...číst knihy, i kdyby to měla být jen jedna stránka denně
...navštívit konečně Dánsko a odhodlat se k tomu, že pošlu muže (36) samotného s dcerou (3) někam na víkend (nebo na týden?)
...nepřecházet žádnou virózu, která mě pak sklátí na tři týdny
...pravidelně si lakovat a pravidelně i ODLAKOVÁVAT nehty, nečekat, až se za týden samy oloupou
...pečlivě plánovat a nenechávat vyšumět do ztracena setkání s kamarádkami, s nimiž na sebe máme čím dál méně času
...vrhnout se zase na maďarštinu... i když uznávám, že tady už se dotýkám říše fantazie
...nekontrolovat tak často, jestli moje články dostávají na facebooku Marianne lajky
