Velký Jarní Úklid

Ten vánoční už poněkud vyvanul, v prosinci vysmýčené šuplíky jsou opět plné starých účtů, záhadně popsaných papírků a neořezaných tužek, skříně se svetry a šátky vypadají jako velký kočičí pelech, sklenice nejdou z kuchyňské poličky jen tak lehce vytáhnout, protože jsou přilepené a je potřeba je z linky vylamovat jako stalagmity (to jsou ty krápníky, jak rostou z podlahy, ze stropu visí stalaktit). Předjarní slunce občas vykoukne a odhalí takovou špínu na oknech, že není zvláštní, že přes ně není vidět, ale že je přes ně slyšet. V rozích předsíně a pod botníčkem samovolně vzniká sklad šotoliny a hromada vypůjčených knih zdobená upomínkami z místní knihovny se za dlouhých zimních večerů vzdula na velikost Himálaje. Prostě je načase se vrhnout do Velkého Jarního Úklidu.

Pokud máte stejný pocit při pohledu na své obydlí, zastavte se a přemýšlejte. Velký Jarní Úklid není žádná nicotná pochůzka na hodinku po denním zaměstnání, je to perná celovíkendová dřina a není dobře jej uspěchat. Navíc nemůžete počítat s pomocí a podporou ostatních členů rodiny, spíš získáte během uklízecího víkendu přezdívku Gestapačka a pověst idiota, který chce mít vyluxováno i za postelí, ačkoli tam není vidět.

Takový úklid je stejný jako jarní přezouvání pneumatik – je nutné ho neuspěchat, jinak si koledujete o nehodu. Když totiž uklidíte moc brzo, tak sníh, bláto a špinavé zimní oblečení vaši práci opět znehodnotí. Vyperete, vyspravíte a uložíte všechny zimní bundy, rukavice a čepice, a za týden je budete znovu tahat a špinit, protože teploměr ukazuje minus tři a hustě sněží. Umyjete okna a polepíte je papírovými zajíčky, pak se jimi můžete dívat do odporné depresivní chumelenice, která čisté sklo razítkuje malými smogovými puntíčky. Vydrbete nějakou žíravinou dlažbu v předsíni, a hned přijde někdo v obrovských zimních bagančatech s traktorovým vzorem a vypustí vám z nich na čistou podlahu tři kýble špinavého slaného bahýnka.

A proto vám jako starý úklidový bojovník radím: když vás popadne potřeba Velkého Jarního Úklidu, sedněte si na gauč, uvařte si kávu a zavolejte několika kamarádkám, jestli už mají uklizeno. Jejich odpovědi vás uklidní a odsunou úklid na vhodnější dobu. Tu poznáte snadno:

Můžete mít otevřené okno celý den, aniž by omrzali členové rodiny, kočka lezla pod deku a pokojovým květinám černaly listy.

Pokud je ve vaší rodině někdo, kdo holduje zimním sportům, je prokazatelně doma a vrátil všechny součásti své výbavy, takže nedorazí s uprasenými lyžemi ve chvíli, kdy došamponujete koberec.

Dítě, které bylo určeno jako rychlá spojka a nosí kontinuálně celé sobotní dopoledne do popelnice pytle odpadků, se nemusí přezouvat, protože venku není bláto.

Dítě, které bylo určeno jako hlavní věšeč prádla (a že dnes bude mít co věšet – všechny ty bundy a šály a staré deky a záclony a povlaky na gaučové polštářky), nemá zarudlé konečky prstů a prádlo venku schne rychle a spolehlivě v teplém jarním vánku.

Kočka má své vlastní zájmy celý den mimo byt, neskáče po vás, nespí na vypraném prádle a nesnaží se vybalit vše, co zabalíte k zimnímu uskladnění.

Pokud jsou alespoň tyto podmínky splněné, můžete akci zahájit, ale radím vám – s rozumem. Nepřetáhněte se. Fialy vykvetou, i když nebudete mít vydrbanou koupelnu, a jaro přichází i do neuklizených bytů. Ostatně v Bibli se praví, že jarní boží příkaz byl „Milujte se a množte se“; nikde jsem nečetla „I pravil Bůh: Gruntuj!“