Do Velikonoc zbývá už jen půl měsíce, je nejvyšší čas začít přemýšlet nad výzdobou domova, rozvrhnout si, co budeme o svátcích jara vařit a péct, nakoupit pro malé i velké koledníky. Třeba se vám jako inspirace bude hodit připomenutí toho, co by se tradičně mělo dělat či jíst v týdnu těsně před velikonočními svátky. Dozvíte se také, kdy budou mít děti prázdniny a kdy zůstanou obchody zavřené.
Letošní Velikonoce klepou na dveře, oslavíme je už na přelomu března a dubna. Před příchodem křesťanství se v době jarní rovnodennosti konaly velké pohanské slavnosti příchodu jara. Slavily se konec zimy, obroda života i přírody. Jako jediné svátky v roce nemají pevně stanovený termín. Připadají vždy na první neděli po prvním jarním úplňku. Letos vychází velikonoční neděle na 31. března a velikonoční pondělí na apríla, tedy na 1. dubna.
Je to týden těsně před velikonočními svátky, v letošním roce od 24. do 30. března, a protože jendotlivé dny v tomto týdnu jsou označené barvami, stále častěji se zmiňuje jako „barevný týden“, ačkoliv to není oficiální termín. Pašijový týden je koncem předvelikonočního půstu. Začíná Květnou nedělí a vrcholem je triduum sanctum – svaté třídenní zahrnující Velký pátek, Bílou sobotu a Boží hod velikonoční. Věřící si v tomto týdnu připomínají Jidášovu zradu a Ježíšovo ukřižování a následné zmrtvýchvstání.
Pašijový týden začíná Květnou nedělí, která připomíná příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. Lidé ho vítali máváním palmovými ratolestmi. Květná neděle se pojí se svěcením kočiček, větviček vrby, jako připomínky palmových listů, které následně zajišťovaly ochranu až do příští Popeleční středy, kdy je lidé spálili. V současnosti jsou známé jaké krásná velikonoční dekorace. V kostelech se objevuje výzdoba připomínají palmové větve. Při bohoslužbách se předčítá pašije, zpráva o umučení Ježíše Krista.
Podle lidových tradic v tento den hospodyňky začínají s velkým úklidem. Kostely vyvěšují modré a fialové sukno a lidé nemají pracovat, respektive muži v minulosti nepracovali, zatímco ženy si připravovaly vše potřebné na velký jarní úklid a rovnou se do něj také pouštěly.
Pašijové úterý je buď Žluté, když svítí slunce, nebo Šedivé, když prší a je zataženo. A šedivá barva v názvu tohoto dne souvisí také s úklidem, konkrétně s šedivým prachem a pavučinami. V tento druhý úklidový den máme zametat a vymetat pavučiny. Z hlediska křesťanských tradic není Šedivé úterý nijak významným dnem.
Je to den, který křesťanům připomíná Jidášovu podlou zradu. Občas se plete s dřívější Popeleční středou, prvním dnem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi. Škaredá středa bývá zmiňována také jako Sazometná, Smetná nebo Černá, protože se vymetaly komíny a velkým úklidem vyháněli zlí duchové. Začínají se připravovat první malovaná vajíčka na Velikonoce. Na Škaredou středu by se nikdo neměl škaredit, aby se nepodobal hanebnému Jidášovi a nemračil po všechny středy v dalším roce.
Křesťané si připomínají Poslední večeři Páně. Naposledy se rozezněly kostelní zvony a odletěly do Říma. V připomínce Poslední večeře, kdy Kristus umyl nohy svým učedníkům, se už od středověku prováděl stejný obřad. Zvuk zvonů nahradilo hlasité klapání a řehtání dřevěných řehtaček, hrkaček a klapaček i trakařů, s nimiž chlapci třikrát denně obcházeli vesnici. Na Zelený čtvrtek by se měla jíst zelená jídla jako špenát, hrách, zelí, kopřivy či jarní bylinky pro zdraví po celý další rok, a ráno kynuté jidáše s medem. Nemáme se hádat a půjčovat peníze.
Velikonoce jsou nejdůležitější křesťanské svátky, pro věřící je to den smutku, protože byl Ježíš ukřižován a křesťané si jeho smrt připomínali bohoslužbami slova, nehrály varhany, nezpívaly se žalmy, nezvonily zvony, věřící zachovávali vážnost a věnovali se rozjímání. Podle lidových pověr se v tento den otvírají poklady, voda z potoků léčí. Hospodyně nesměly prát prádlo a hospodáři orat ani kopat na poli.
V tento den křesťané oplakávali Ježíše. Po západu slunce začíná vigilie – noční mše, která trvá několik hodin a zapaluje se při ní i velikonoční svíce paškál, od níž si věřící zapalují své svíčky a vnímají, že světlo přemohlo tmu. Bílá sobota je zároveň posledním dnem půstu a začínají přípravy na Kristovo zmrtvýchvstání. V kostelech se odpoledně světí oheň. V domovech nastává čas pečení velikonočních beránků a mazanců. Sobotě se říká bílá nejspíše po nově pokřtěných, kteří nosili bílá roucha značící čistotu.
Pro věřící nastává nejvýznamnější den velikonočních svátků, protože v noci ze soboty na neděli vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Znovu se rozeznívají zvonky a zvony, které se vrátily z Říma. Na stolech se po čtyřicetidenním půstu objevuje spousta jídla včetně vajíček, nádivky, nechybí mazanec, chleba a víno. Místo původní tradice pečeného skopového masa je připravený beránek z piškotového nebo kynutého těsta.
S ním souvisí malovaná velikonoční vajíčka, pomlázka, která se vyskytuje pouze v naší zemi, koledování. Vejcím, hlavně těm sneseným na Zelený čtvrtek, se připisovala zvláštní ochranná síla. Skořápky velikonočních vajec se nevyhazovaly do smetí, místo toho se například rozhazovaly po zahradě, aby držely dál od domu mravence. O Velikonočním pondělí chlapci ráno vyráží na koledu, vyšlehat děvčata a tím je omladit, přinést jim zdraví. Jako výslužku za to dostávají zdobená velikonoční vajíčka, sladkosti a barevnou stuhu na pomlázku. První příchozí koledník získává větší odměnu, neboť přináší do domu požehnání a štěstí.
Na Velký pátek 29. března budou obchody otevřené v běžné otevírací době, zákon o prodejní době v maloobchodě se ale vztahuje na Velikonoční pondělí 1. dubna. Prodejny s rozlohou nad 200 m² musí mít zavřeno. Větší nákupy na Velikonoce je proto dobré udělat s předstihem. Otevřeno můžou mít lékárny, prodejny na nádražích a letištích a benzínky. V provozu jsou také online obchody.
Letos začnou velikonoční prázdniny ve čtvrtek 28. března a skončí v pondělí 1. dubna. Děti čeká celkem pět dní volna a dospělé čtyři dny volna, tedy od pátku do pondělí včetně těchto dvou dnů. Velký pátek je totiž od roku 2016 podle zákona dnem pracovního klidu. Velikonoční pondělí je přímo státním svátkem.
msmt.cz, wikipedia.org, knihy: Alena Vondrušová – Český lidový a církevní rok, Alena A. Gajdušková, Alena Scheinostová - Velikonoce našich babiček
