Vanilkové rohlíčky s nemocniční příchutí

Bylo to rychlé – informace o špatných výsledcích rozborů, pohotovost a nemocnice. Doma jsem nechala rozválené těsto na vanilkové rohlíčky, linecké cukroví a rumové kuličky, kvůli kterým jsem koupila celou flašku rumu a těšila se na vedlejší účinky přípravy cukroví – klasický grog. Chtěla jsem, aby naše první Vánoce strávené ve čtyřech byly výjimečné. To tedy budou – v nemocnici! Historie se ráda opakuje, přesně před deseti lety jsem totiž Vánoce strávila v nemocnici s dcerou, která měla tři týdny a těžký zápal plic.

Můj syn je spíš anděl než dítě – pokorně snáší kanylu ve své malé roztomilé ručce, zatímco já z ní před porodem málem dostala anafylaktický šok. Klidně spí v té neútulné, studené nemocniční postýlce, a ještě se na sestřičky s injekcí šibalsky usmívá. Já sedím na posteli, která se jako postel jen tváří. Další stupeň tvrdosti představuje už jen karimatka na zemi, poněvadž pseudomatrace (čti kus molitanové pěny) měří pouhých pět centimetrů, takže se mi kovová mřížka postele v noci nemilosrdně vbíjí do mé křivé lordózy i kyfózy, a zadělávám si tak na ještě větší skoliózu.

Nepřátelskou nemocniční postýlku jsem ověsila vánočními ozdobami a světýlky, na chodbě sestřičky nastrojily stromeček, ale i tak mi uniká magie Vánoc, třebaže venku chumelí jak na Ladově obrázku. Nemůžu totiž přestat myslet na vanilkové rohlíčky a asi je nechám upéct muže s dcerou, ovšem v tomto případě bude nutné připustit riziko požáru bytě, v lepším případě demolici kuchyně.

Jak tak rozjímám o rohlíčcích a skláním se nad postýlkou mého malého člověka, náhle mě napadá, kolik je asi matek v této situaci. Kolik jich stráví ty nejhezčí svátky v roce v nemocnicích, se slzami na tváři a strachem v srdci. Holky, jsem s vámi! Vězte, že nejste samy, kdo o těchto svátcích nebude tam, kde by mě být – doma, ve své těsné/staré/děsné/nevymalované/upatlané kuchyni, která se nám z perspektivy nemocnice teď zdá jako ta nejútulnější na světě. Nebudeme se letos pachtit s přípravou bramborového salátu, ani nebudeme nervózní z toho, komu zase zaskočí rybí kost. Vanilkové rohlíčky nám možná někdo z rodiny přinese, ale jejich vůně splyne s nemocničním pachem. Co naplat? Vydržme to! Přeji vám i sobě ten nejhezčí vánoční dárek – ať se naše děti brzy uzdraví. A silvestra si dáme třeba v červenci a ty vanilkové rohlíčky si k tomu vytáhneme z mrazáku!