Únorový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Spolu, nebo vedle sebe?
Před několika lety jsem psala článek o manželských párech, které spolu byly víc než padesát let. Doufala jsem, že mi dají manuál, jak vydržet s jedním člověkem celý život, ale byla jsem dost skeptická.
Délka vztahu přece nevypovídá vůbec nic o jeho kvalitě, nemyslíte? Například moji prarodiče byli manželi pětapadesát let, ale po dvaceti letech na sebe byli tak alergičtí, že se spolu dalších pětatřicet let vůbec nebavili. Opravdu. Vyhradili si „svoje“ místnosti, kam ten druhý nechodil. Kuchyni měli společnou, ale nádobí měli rozdělené. Nezbytné informace si sdělovali přes prostředníka, mého tatínka, takže to bylo pořád: řekni mu, řekni jí… Tehdy jsem byla malá holka, tak mi to nepřipadalo zas tak zvláštní, ale dnes si říkám, proč se proboha nerozvedli? Bylo jim čtyřicet, když jejich vztah umřel. Vždyť si mohli najít nové partnery a dalších pětatřicet let by možná byli šťastní. Odpověď na tuto otázku neznám.
Určitě i vy víte o dvojicích, které spolu zůstávají jen kvůli dětem, penězům, zvyku, strachu ze změny, samoty nebo obavy z rozvodu a následné reakce okolí. Možná v něčem takovém právě žijete a přemýšlíte, jak z toho ven. Ale než se odhodláte k tak velkému kroku, zastavte se na chvíli a objednejte se ke vztahovému terapeutovi. Nebo si alespoň pro začátek odpovězte na tyto otázky: Jsme schopni komunikovat o všem, co nás trápí a co nám na druhém vadí? Nebo v sobě živíme nespokojenost, hněv a frustraci? Víme, jaké má partner touhy a přání? Máme to stejně, nebo máme úplně jiné priority? Jak si představujeme náš život za pět, za deset let? Máme vztah, který nám pomáhá růst, nebo v něm stagnujeme? Vážíme si jeden druhého? Těšíme se na sebe? Milujeme se?
Bohužel ne každý vztah vydrží celý život. Ale když nakonec dospěje k rozchodu, zkusme si pamatovat spíš to, čím jsme jeden druhého obohatili, co pěkného jsme zažili, než abychom litovali, že jsme to „nedali“. A jak to dopadlo s manželskými páry, o kterých jsem psala článek? Z rozhovorů s nimi jsem si odnesla to, že důležitá je komunikace, humor, ale hlavně respekt jednoho k druhému.
Milé čtenářky, únorové číslo Marianne je tradičně valentýnské, tak si dobře rozmyslete, s kým tenhle svátek oslavíte. Já vám z celého srdce přeji, abyste žily v partnerství plném respektu, lásky a pochopení. A jestli to nevyjde na první pokus, tak to zkuste znovu. Stojí to za to.
Chcete si Marianne číst raději v digitální podobě? Zakoupíte ji ZDE.
Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.
