Srpnový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Zpátky k sobě
Je neděle, první tropický den v roce. Teploměr venku atakuje pětatřicítku a já se před vedrem schovávám uvnitř starého kamenného domu, který moji rodiče koupili před čtyřiceti lety v severních Čechách. Tlusté zdi chalupy udržují příjemnou teplotu, venku řvou ptáci, zdálky slyším souseda, jak hraje na saxofon. Před hodinkou jsme obědvali, nádobí je umyté, koláč vytažený z trouby. Za chvíli postavíme na kafe a budeme si užívat okamžiky obyčejného štěstí…
Nechce se mi nic dělat, ale vím, že musím napsat úvodník, uzávěrka je neúprosná. A tak dumám, o čem by měl být. Víte, on je to pokaždé tak trochu boj, který svádím sama se sebou. Přemýšlím, nakolik mám být osobní, nakolik vás mám nechat nahlédnout do svého soukromí. Ptám se sama sebe, jestli vás to vůbec zajímá? Někdy si říkám, že bych možná měla být formálnější. Ale to by mě asi nebavilo, nebyla bych to já. A tak mi dovolte, abych se ještě vrátila ke svému minulému editorialu, ve kterém jsem se vám svěřila, že jsem se rozvedla.
Přišla mi od vás smršť reakcí a já vám za ně děkuji z celého srdce. Jsem v úžasu z toho, jak moc vás můj příběh oslovil. Očividně je mezi námi spousta žen, které cítí silnou potřebu potěšit druhé na úkor sebe sama. V angličtině se tomu říká people pleaser. Myslíme si, že když budeme hodné holky, budou nás mít lidé rádi. Pochválí nás. Ocení nás. Jenže tak to funguje jen v rovnocenném vztahu. People pleaser může být žena, ale samozřejmě i muž. Často končí ve vztahu se sebestřednými lidmi, kteří jeho (její) péči přijímají s odzbrojující samozřejmostí, takže people pleaser ani na chvilku nezapochybuje, že všechno, co do partnera investuje, je normální. Věří tomu tak dlouho, dokud mu někdo neotevře oči nebo dokud nepadne vyčerpáním. A pak má dvě možnosti: přizná si, že žil(a) v omylu, sebere odvahu a pokusí se vyjednat si lepší podmínky. Nebo to vzdá a je po zbytek života nešťastný(á).
Milé čtenářky, přeju vám, abyste zase našly cestu zpátky k sobě, abyste respektovaly svou jedinečnou osobnost. Abyste milovaly a byly milovány. Pečovaly a byly opečovávány. Dávaly a přijímaly. Abyste si vykomunikovaly férové podmínky ve vztahu, v rodině, ale i v práci. A kdybyste nevěděly, jak na to, nalistujte si článek „Chvála sobectví“ a zkuste se jím řídit. A teď mě omluvte, jdu si uvařit kafe a přecpat se broskvovým koláčem. Pak si dám dvacet a po zbytek dne už nebudu dělat vůbec nic. Protože já si to zasloužím. A vy taky!
Srpnovou Marianne si můžete objednat až do schránky (bez poštovného). Více informací zde.
