Říjnový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Tři minuty ke štěstí

Milé čtenářky, nedávno jsem se dočetla, že uléhání vedle milovaného člověka může zlepšit náš zdravotní stav. Vědci totiž zjistili, že společné usínání spouští vylučování hormonů, jako jsou například oxytocin, serotonin a prolaktin. Tyto hormony pomáhají zlepšovat náladu, posilovat imunitu, snižovat hladinu stresového hormonu kortizolu a tím redukovat stres. Kromě toho noc strávená vedle milované osoby prý zlepšuje i kvalitu spánku. U toho posledního bych se zastavila. Mohli by mi, prosím pěkně, vědci vysvětlit, co dělat, když někdo chrápe jako cirkulárka? Nebo co když se váš spolunocležník desetkrát za noc otočí a při tom vás praští rukou do obličeje? Případně když se na vás přitiskne celým tělem a hermeticky vás obejme, zatímco vy zrovna bojujete s návalem? A co takhle okno? Otevřené, nebo zavřené? Úplná tma, nebo šero?

Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím silnější byl můj pocit, že společné spaní není pro každého. Udělala jsem si malý průzkum mezi svými kamarádkami a hádejte, co mi z toho vyšlo? Většina z nich se potýká minimálně s jedním výše zmíněným problémem a namísto poklidného usínání v oxytocinovém rauši se zmítá v kortizolovém pekle. Co s tím?

Můžete si vzít špunty do uší a masku na oči, můžete se přiobléknout, nebo naopak svléknout, ale zatímco každou noc předstíráte, že je vše v pořádku, uvnitř bubláte jako papiňák, až jednoho dne vybuchnete. Anebo to můžete vyřešit kompromisem – oddělenými ložnicemi. Samozřejmě pokud máte vhodné podmínky. Rozhodně to neznamená, že se máte méně rádi, právě naopak! Jeden druhému umožňujete, aby si v noci kvalitně odpočinul.

Možná by vás zajímalo, jak to mám já s mým partnerem. Pomalu se spolu sžíváme a přicházíme na to, že každý máme svoje rituály, kterých bychom se těžko zbavovali: já jsem sova, on skřivan. Já miluju teplo, on zimu. Já před spaním poslouchám hudbu, on si čte. Ano, uhodly jste, spíme odděleně. Ale vynahrazujeme si to přes den. Vědci totiž také zjistili, že tři minuty objímání denně mají podobný účinek jako společné spaní. Takže když se devětkrát denně obejmeme na dvacet vteřin – a to nám nedělá problém –, máme splněno!

Milé čtenářky, napište mi, jak to máte vy? A pokud se chcete dozvědět víc o tom, jak posílit váš vztah, nalistujte si v říjnové Marianne str. 58–59. Možná budete překvapeny, jak málo stačí ke spokojenosti.