Pijte matchu jako Japonec
Naše průvodkyně sedí u velkého kotlíku s vařicí vodou a s téměř chirurgickou přesností kolem sebe rozmisťuje předměty, které jsou nedílnou součástí čajového rituálu. Misku na matchu s bambusovým šlehadlem chasen pokládá přímo před sebe, po své levé ruce má dřevěnou naběračku na vodu, před misku umisťuje nádobu s práškem matcha a nechybí ani dřevěná tyčinka, která slouží k nabírání zeleného prášku. Z každého jejího pohybu vychází klid i přesnost. Vše dotahuje do detailu. Nikam nespěchá.
Následně sahá po červené látce, se kterou její ruce obřadně „tančí“ nad jednotlivými předměty. Se zručností kouzelníka promění kus látky v malou utěrku a nadzvedne horké víko kotlíku. V místnosti vládne hromové ticho. Kdyby mi někdo před hodinou řekl, že budu fascinovaně hledět na kotlík s vodou a dřevěnou naběračku, vysmála bych se mu. Teď ale mlčím a ve společnosti jedenácti turistů napjatě sleduji, jak do keramické misky sype matcha prášek, zalévá ho vroucí vodou a sahá po šlehadle chasen. Jemnými, a přitom razantními pohyby šlehá tekutinu tak dlouho, dokud z tmavě zelené vody nevykouzlí "hráškovou" pěnu. Misku s vyšlehanou matchou obřadně nadzvedne levou ruku a motiv na misce pootočí směrem k nám – divákům. Napije se jednou, dvakrát...“srk“.
„A teď je řada na vás,“ prolomí téměř půlhodinové ticho Japonka a začne naše misky s práškem matcha zalévat vařicí vodou. I když chci působit podobně obřadně, vím, že chasen svírám humpolácky a matchu rozhodně nešlehám elegantním způsobem. „Pohyb by měl připomínat malování štětcem,“ radí mi a já konečně začínám šlehat s větší lehkostí i jemností. Voilà, po pár minutách mám v misce vyšlehanou matchu. „Vypijte ji a poslední lok si vychutnejte jako Japonci – srkněte,“ pronáší Japonka a tuší, že má před sebou dvanáct stydlivých Evropanů, kteří namísto srknutí ze sebe vyloudí prapodivný zvuk. Upřímně své kolegy ani neposlouchám, pozornost směřuji k samotné chuti. Matchu znám už z Česka, ale tahle je docela jiná. Žádný „ocásek“ na konci, žádná pachuť, ale naprosto lahodný nápoj, ve kterém bych se nejraději vykoupala. Naše průvodkyně vysvětluje, že kvalita prášku matcha je alfou omegou dokonalé chuti. Bohužel v Evropě se nemusíme vždy setkat s práškem nejvyšší jakosti, a tudíž mnoho lidí mylně získalo dojem, že matcha není dobrá. S jemným zeleným knírkem okolo rtů a krásným pocitem na duši i v těle se loučíme s naší průvodkyní.
Dalších deset minut zůstanu sedět na tatami a přemýšlím, co se v uplynulé hodině dělo. I když to může znít jakkoliv, vím, že jsem si poprvé ve svém životě vychutnala přípravu čaje i jeho následné pití. A to je jediné, co si z čajového ceremoniálu chci odnést – najít radost v přípravě čaje a věnovat pozornost jeho pití.
Čajový rituál je u konce. Má láska k čaji matcha teprve na svém počátku.
Arigatō gozaimasu