Módní svět se díky ní otřásl v základech, označení „twiggy“ je dodnes synonymem pro „hubený“. Nařčení z anorexie vždy odmítala. Přestože modelkou byla jen pár let, stihla pobláznit kdekoho, včetně Davida Bowieho. Následující desítky let zpívala v muzikálech a hrála ve filmech, za což získala řadu cen včetně Zlatých glóbů. I dnes, téměř v 75 letech, je šik a velmi aktivní.
Dáma Lesley Lawson, za svobodna Hornby, se narodila 19. září 1949. Vyrůstala v Neasdenu na okraji Londýna. Dodnes jí málokdo řekne jinak, než Twiggy, sama se tak představuje. Z dětské přezdívky, kterou získala, protože byla hyper štíhlá a anglické slovo „twig“ je v překladu „větvička“, se stalo umělecké jméno. Může za to její tehdejší, o deset let starší, přítel kadeřník a fotograf Nigel Davies, který se později už jako Justin De Villeneuve stal i jejím manažerem.
Dětství neměla vůbec lehké. Pocházela z dělnické rodiny, maminka, tovární dělnice, trpěla bipolární poruchou a musela být opakovaně hospitalizována na psychiatrii, kde ji léčili elektrošoky, někdy i na dlouhé měsíce. O Twiggy a její dvě sestry se proto staral hlavně otec, povoláním tesař.
Kulturní ikona nejen 60. let, ale i celého 20. století je už 36 let šťastně vdaná za anglického herce, režiséra a spisovatele Allana Leighe Lawsona. Z předchozího manželství s americkým hercem Michael Witneym, které skončilo jeho náhlým úmrtím na infarkt, má dceru Carly.
Ještě jako studentka na střední škole chodila dívka s andělskou tváří, labutí šíjí a obříma modrýma očima, na brigádu do nóbl kadeřnictví v Londýně. Velmi tam zaujala a sám majitel na ní chtěl vyzkoušet nový účes. To je jedna dostupná verze příběhu, podle druhé si šla pouze koupit šampon, majitel si jí všimnul a chtěl ji stříhat. Nu a ostříhal ji „na kluka“, a aby její přednosti ještě zdůraznil, oči jí nalíčili tak výrazně, že vypadala jako mrkací panenka.
Její fotky na zdi salonu neušly pozornosti Deirdre McCharry, módní redaktorky Daily Expressu, který pořídil profesionální fotky a zveřejnil je rovnou s titulkem „Tvář roku 66“. Z Twiggy se stala superstar. Záhy se objevila na titulních stranách všech předních módních magazínů. „Nenáviděla jsem svůj vzhled, připadalo mi, že se snad všichni museli zbláznit,“ zhodnotila opakovaně v pozdějších rozhovorech šílenství, které se kolem ní strhlo. Jakkoli to sama nechápala, stala se hitem 60. let, měla vlastní módní řady, dostávala velké honoráře, vznikla podle ní i panenka Barbie.
V účesech, líčení i oblékání byla Twiggy obrovskou inspirací. Výrazný make-up, údajně se třemi vrstvami umělých řas a silným nánosem řasenky, ostře seřezaný střih nakrátko a androgynní estetika britské dívky, jedné z prvních světových supermodelek vůbec, inspirovaly mladé lidi po celém světě. Objemné sukně, kudrliny a vlny vyměnili za mini šaty a krátké kadeře.
Pozdější stylová ikona sama trpěla nedostatkem módního oblečení pro mladé: „Jako náctiletá jsem chodila na gymnázium od pondělí do pátku v uniformě: bílá košile, červená kravata, námořnicky modrá sukně, kterou jsem si v pase vytahovala nahoru, aby byla kratší, a nejednou jsem kvůli tomu měla problémy. Musela jsem nosit i čepici, kterou jsem ale schovávala v aktovce, než mě někdo z učitelů donutil si ji zase nasadit. Fascinovala mě móda, pokojíček jsem měla vytapetovaný plakáty modelky Jean Shrimpton. Nemohla jsem si dovolit kupovat módní časopisy, četla jsem je přímo v trafikách,“ řekla zhruba před pěti lety, kdy ji královna Alžběta II. jmenovala dámou, v rozhovoru pro britský Vogue. „Oblečení pro teenagery se objevilo až ke konci 60. let s Mary Quant, do té doby neexistovalo. Když se podíváte na dívky v 50. letech, jsou oblečené jako jejich matky.“
Přestože její kariéra na přehlídkových molech a před objektivy fotografů trvala krátce, neexistuje snad nikdo jiný, kdo by se v módním světě zapsal tak nesmazatelně jako Twiggy. Tuto kariérní etapu ukončila slovy: „Strašně mě to nudí… už se nedá jít dál.“ Modelkou být netoužila, ale móda ji lákala: „Než mě objevili, chtěla jsem navrhovat šaty. Neplánovala jsem se stát modelkou, byl to jen takový vzdálený sen, ale myslela jsem si, že jsem na to příliš hubená, malá a stydlivá. Navíc jsem byla z dělnické rodiny a všechny tehdejší modelky pocházely ze středních a vyšších vrstev společnosti. Osud to zařídil jinak, ale hluboko ve mně vždycky byla zakořeněná obsese návrhářstvím a oděvní tvorbou,“ prozradila deníku The Guardian. Tento sen si později splnila. Možná právě pro svůj původ zůstala vždy nohama na zemi, nepropadla drogám, alkoholu a podobným svodům: „Byla jsem vlastně docela nudná,“ zavzpomínala se smíchem. „To nejhorší, co jsem kdy dělala, bylo kouření cigaret. Skoro do třiceti jsem ani nepila víno. Nechutnalo mi. Vyrostla jsem v Neasdenu, tam jsme pili čaj. A drogy mě děsily.“
Twiggy si úspěchy užívala, bavilo ji létat do módních metropolí jako Paříž a New York, ale když se přehoupla 70. léta nastal čas na změnu, a tehdy začala její herecká kariéra. Excelovala na divadelních prknech i ve filmu. Za hlavní roli v muzikálovém filmu The Boy Friend získala jako teprve jedenadvacetiletá rovnou dva Zlaté glóby, broadwayský muzikál My One and Only jí zase vynesl nominaci na cenu Tony. Následně se objevila v řadě dalších filmů, včetně televizní adaptace Pygmaliona, v seriálech, v divadle si zahrála třeba Popelku, David Bowie s ní nafotil obal své sedmé studiové desky Pin Ups, a ona sama vydala tři hudební alba. Už v současném 21. století byla Twiggy porotkyní ve vyhledávací soutěži America's Next Top Model.
Ač sama téměř průhledná, v době modelingové kariéry Twiggy při výšce 168 cm vážila jen něco málo přes 40 kilogramů, staví se proti trendu vyhublých modelek a ještě více hereček. Ty jsou totiž podle ní pro dívky a ženy, které pak končí s poruchami příjmu potravy, větším nebezpečím než modelky. Sama Twiggy opakovaně čelila nařčením z anorexie a slovním útokům, vždy je ale odvracela a popírala. „Prostě jsem tak vypadala. Směšně. Byla jsem vyhublá. Kluci mě nezvali na rande,“ vyjádřila se například pro The Washington Post. „Taková byla moje konstituce, měla jsem to v genech. Už v 60. letech mě obviňovali z anorexie, což nebylo fér, protože jsem jedla jako kůň. Teď sním tak třetinu. Byla jsem mladá, rostla jsem, měla rychlý metabolismus.“ Kromě anorexie považuje doslova za tragédii současnou vlnu obezity v Británii.
Kolem šedesátky Twiggy vážila asi 50 kilo, letos v září oslaví 75. narozeniny a stále má velikost 38. „Když mi bylo 20, mohla jsem jíst, co jsem chtěla, a taky jsem to dělala,“ svěřila se britskému časopisu Woman & Home. „Myslím, že jsme to, co jíme. Snažím se kupovat organické potraviny, hlavně maso, ráda vařím. Miluji chléb a večer si vychutnávám sklenku vína.“ Ona ani její manžel nejsou na sladké. Pokud ji ale přece jen čas od času přepadnou chutě, dá si večer dva čtverečky kvalitní čokolády. Štíhlost mají v rodině: „Uvědomuji si, že mám velké štěstí. Jsem po tátovi, který měl na sklonku života stejnou váhu jako ve dvaceti.“ Nemá žádné plastiky, už deset let pravidelně cvičí pilates, je proti dietám: „Nikdy jsem nedržela dietu. Tělo vám řekne, co potřebuje. Nejlepší strategie je zdravá strava v přiměřeném množství.“
Podle Twiggy by móda neměla být omezená věkem a nesmí se brát příliš vážně. „Myslím si, že všechno oblečení by mělo být nádherné, cenově dostupné, pohodlné a zábavné. Módní průmysl se často tváří poněkud vážně. Většina žen miluje oblečení a pořizování nového oblečení. Rády nakupujeme. Nesmí to být nuda.“ Twiggy proto navrhuje oblečení se spoustou barev a zdobením. Její funky kolekce pod hlavičkou Twiggy London i pro řetězec Marks & Spencer, pro který také stále fotí kampaně jako modelka, jsou nadgenerační s cool a šik londýnským nádechem.
Spustit vlastní podcast Tea With Twiggy ji napadlo jako sedmdesátnici v době covidových lockdownů. Dodnes si do nich zve slavné přátele a probírá s nimi jejich kariéru, minulost i současnost. A občas je výsledkem i zajímavá nová spolupráce, například připravovaný filmový dokument o jejím životě. Už loni londýnské divadlo The Menier Chocolate Factory uvedlo životopisný muzikál Close-up: The Twiggy Musical.
