Jak se Vladimír Menšík dostal k filmu
Cesta k filmu pro tohoto rodáka z moravských Ivančic rozhodně nebyla přímočará. Jeho otci se jeho umělecké choutky nelíbily, a tak nejprve vystudoval průmyslovou školu a nastoupit do práce v Brněnských strojírnách. Hraní ho ale stále lákalo, a tak se přihlásil na JAMU, kam se na druhý pokus dostal. Po jeho absolvování začal působit ve Vesnickém divadle, kde si ho všiml skladatel Emil František Burian. V jeho divadle dostal Vladimír Menšík příležitost hrát, zpívat, tančit i recitovat. A ačkoliv byl tímto světem ohromen, lákal ho samotný film. Zde se ovšem s Burianem dostali do křížku.
V roce 1949 poprvé působil Menšík ve filmu, a sice ve snímku Veliká příležitost, více byl ale vidět až v roce 1956 v komedii Dědeček automobil, kde sehrál italského automechanika. Pak si musel vybrat mezi filmem a divadlem. Nakonec podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov a poté se na divadelní prkna vracel spíše výjimečně. Zato ve filmech hrál zejména v 50. a 60. letech o sto šest. Je považovaný především za komediálního herce, výborně zvládal ale i drama.
Ačkoliv jeho cesta k hraní byla poněkud trnitá, jsme velice vděční, že k ní došlo. Jeho osobnost totiž považujeme skutečně za skvost české kinematografie.