Jazyk je jako živý organismus. Některá slova, která se v minulosti používala běžně, se dnes už nepoužívají vůbec, a naopak tu máme nějaké nové výrazy. Otestujte, jak se v zastaralých slovech čili archaismech vyznáte vy.
Pomalu, ale jistě, se blíží Velikonoce – jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků, který se z velké části opírá o Bibli. Ta je přitom psaná jazykem, kterému málokdo porozumí, i když je český. Řeč se totiž neustále vyvíjí a mění dle daného století, ale i dle generací. Někteří rodiče tak mají problém porozumět svým dětem v pubertě. Schválně, jestli vy dokážete rozklíčovat některé zastaralé výrazy, které se dnes běžně nepoužívají.
Mluva před pár stoletími vypadala úplně jinak než ta dnešní. Slova, která se hojně využívala v minulosti, dělíme přitom na dvě skupiny: archaismy a historismy.
Archaismy jsou slova zastaralá, která ustupují do pozadí a nahrazují je nové, více používané, výrazy. Běžně to nastává, když se stane neologismus velmi populárním a původní slovo je vytlačeno do pozadí, až se přestane používat. Příkladem může být slovo bicykl, namísto nějž se dnes používá kolo.
Objevují se tak především v psaném jazyce – v literatuře ze starší doby nebo v knihách, jejichž děj se odehrává v minulosti. Vedle toho je stále používají někteří starší lidé a často se používají v projevech, když dotyčný chce, aby jeho vyjádření znělo trochu více vznešeně. A dnes je můžete zaznamenat i v pohádkách.
Za archaismy jsou považována přitom nejen konkrétní slova, ale i tvary některých slov. V minulosti se používaly například často infinitivy s koncovkou -ti. Tedy namísto být – býti, mít – míti, jít – jíti. A někdy se to týká i starších variant pravopisu – dříve se používalo například gymnasium, dnes gymnázium. Stejně tak sem lze ale zařadit i gramatický úkaz – přechodníky, neboli tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děj. Od slova chtít jím je například chtíce. V neposlední řadě se to může týkat i fonetických a fonologických jevů.
Historismy jsou také slova zastaralá, ale taková, která se používají ještě méně, jelikož označují věci, které už neexistují. Běžně se s nimi tak setkáte v muzeích, učebnicích dějepisu či historické literatuře. Týká se to například označení společenských rolí a povolání lidí – leník, názvů peněz – groš, nebo středověkých zbraní – řemdih. Tyto předměty tak nemají žádný novější název, protože se přestaly používat a přestalo se o nich mluvit.
mojecestina.cz, pravopisne.cz, umimecesky.cz, studentmag.cz
