Petra Jirglová se jako letuška starala o pasažéry jedné z nejznámějších leteckých společností světa. Stále platí, že musejí letušky vypadat jako modelky? Kdo jsou nejhorší pasažéři a jak je to s pověstným sexem na toaletách?
Platí tak napůl. Tlak na vzhled už není tak silný, ale někde to platí dodnes. Dříve bylo jen pár leteckých společností, dneska jsou jich stovky a mají různou prestiž. Když se budeme bavit o nízkonákladových firmách, tak tam nejsou nároky na letušky vysoké. Ale společnosti, které patří mezi špičku a v letence si platíte servis, mají vysoké požadavky na personál pořád. U nás neexistovalo, že by jedna letuška měla vlasy v culíku, druhá rozpuštěné. Bylo dané, jak máme být učesané, musely jsme třeba při líčení používat krycí make-up. Před každým letem nám kontrolovali uniformu, líčení, vlasy a nehty.
To úplně nesedí, třeba já o práci letušky nesnila. Ale v pětadvaceti jsem se rozešla s dlouholetým přítelem. Plánovala jsem, že odejdu pracovat na výletní zaoceánskou loď, přišlo mi to jako skvělá kombinace, vydělat peníze a vidět svět. Známá mě ale upozornila, že jedna velká letecká společnost chystá v Praze konkurz na letušky. Znělo to dobře, jediný zádrhel byl v tom, že jsem se bála lítat. Ale nedalo mi to spát a při hledání informací jsem narazila na blog Angličanky Rachel, která žila v Dubaji, pracovala u téhle společnosti a popisovala to jako tu nejlepší práci na světě. Za noc jsem přečetla půlku jejích příspěvků a věděla jsem, že to chci taky zažít.
Když jsem odlétala do Dubaje, křečovitě jsem svírala sedačku, vzlétnutí je pro mě ten nejhorší okamžik. Až v ten moment mi došlo, že tohle budu zažívat skoro denně, že na palubě budu pořád. A je pravda, že při prvních letech mi bylo tak zle, že jsem nemohla pracovat. Ale časem se to zklidnilo. Jako letuška jsem se bála míň, měla jsem pocit, že kdyby se něco dělo, budu mezi prvními, co to budou vědět. Jako pasažérka to nemám pod kontrolou. Ve škole s námi řešili všechny možné situace, které mohou nastat. Pouštěli nám videa všech havárií a překvapivě se pak bojíte míň. Vidíte, že po každé nehodě se okamžitě řeší, co se stalo a proč, a přijímají se opatření, aby se to už nikdy nezopakovalo. Fatální nehoda se stane výjimečně, větší pravděpodobnost je, že si ublížíte v autě.
To ano. Třeba indické lety jsou hodně náročné. Indové se pro vás rozdají, když jste jejich host, ale stejně tak očekávají, že vy se rozdáte pro ně. Jako zákazníci chtějí „vytřískat“ co nejvíc výhod. Navíc je rozdíl mezi jihem a severem Indie. Když jsme létali na jih, lidé byli skromní, tišší a nenároční. Jakmile jsme letěli do Bombaje, byl to hukot. Po přistání jsme se cítili jak po boji. Jeden z mých posledních letů byl právě do Bombaje. Jela jsem z ubytování ve čtyři ráno na letiště a brečela jsem, že tam nechci letět. Tak strašné to bylo!
Ale všeobecně bývají na palubě nejhorší malé děti. Zažila jsem pětihodinový let, kdy se maminka omlouvala, že dceři rostou zoubky, a ta pět hodin v kuse vřískala. Další sortou jsou opilí pasažéři, kteří ztrácejí zábrany, chovají se drze a jsou otravní. Také jsme létali do destinací, kde je kultura odlišná od naší evropské a vy řešíte, že vás lidé tahají za sukni, pokřikují na vás, luskají prsty. Třeba při svém prvním letu jsem se strašně klepala, byla jsem nervózní. Letěli jsme do Pákistánu, většina cestujících byli dělníci, které nezajímalo, že jim skleničku servíruju na papírový ubrousek s úslužným „Excellent choice“ a „Well done, sir“. Chtěli mít servis, jakékoli pukrle navíc je nezajímalo.
Rozhodně ano! Vztahy jsou v celém týmu. Představte si, že jste sama daleko od rodiny, s kamarády se moc nevídáte, protože máte jiný rozvrh než oni. Spoustu času trávíte mezi fajn lidmi, kteří jsou většinou mladí, atraktivní, příjemní, nemají v hlavě seno. A najednou se s nimi ocitnete na noc v destinaci jako třeba Mauricius. Ta jiskra pak přeskočí rychle. Já naštěstí do téhle práce nastupovala, když jsem čerstvě začala chodit s manželem. Byla jsem zamilovaná a na jiné chlapy neměla ani pomyšlení.
Dovedu si ale představit, že kdybych byla single letuška, možná bych k tomu životnímu stylu krátkodobých lásek neměla daleko. Oni jsou totiž ti arabští a blízkovýchodní muži velmi šarmantní, odolat jim je těžké. Taky proto se tradovalo, že pokud jste neměla nic s Egypťanem nebo Libanoncem, nejste ta správná letuška. Kolovaly historky o letuškách, které si vyprávěly o svých partnerech a po chvíli zjistily, že je to jeden a ten samý pilot. To bych nepřežila!
Nevím, jen jednou jsem viděla vycházet dva lidi ze záchodu. Myslím, že pro řadu lidí je to hec, dají si dva panáky a jdou, aby se měli kamarádům čím pochlubit. Ale záchod v letadle je upřímně to nejnechutnější místo na světě. Na dlouhých letech dost pasažérů chodí na záchod bez bot. To já, i kdybych měla vysoké kozačky na šněrování, tak si je na záchod obuju. Sex na záchodě z hygienických důvodů nikomu nedoporučuji!
To je pravda, cestovat se dá dost, to je pro většinu lidí, co to dělají, hlavní motivace. Já bych se asi nikdy sama nepodívala do Tokia nebo do Kapského Města. Jakmile let trvá déle než čtyři hodiny, máte nárok na minimálně dvanáctihodinový odpočinek v dané destinaci, standardem ale bývá 24 hodin. Jsou lidé, kteří jdou na hotel, deset hodin spí, pak koukají na televizi, zajdou na večeři a zamíří zpátky do letadla. Já z toho chtěla vytěžit co nejvíc, takže jsem spala málo a snažila se vidět, co šlo.
Jako letuška teď nepracuji, ale třeba letenky už vybírám jinak. Dřív rozhodovala cena, prostě co nejlevnější letenka, všechno ostatní mi bylo jedno. I teď nemám problém letět do Londýna s nízkonákladovkou, let trvá dvě hodiny, tam ten servis nepotřebuju. Když jsme ale letěli s manželem na Kubu, cena letenek byla podobná u všech společností a vybrali jsme nejkratší let. A byl to můj nejhorší let v životě! Až při letu jsme zjistili, že v ceně, která nebyla nízkonákladová, není žádné jídlo ani pití, a my nic neměli s sebou. Obrazovky na sledování filmů nefungovaly. Jedenáct hodin jsme seděli v letadle bez možnosti rozptýlení, utratili asi 60 eur za jídlo, ze kterého mi navíc ještě poslední tři hodiny bylo strašně zle. Musíte počítat s tím, že pokud nepoletíte první třídou, tak ta letadla jsou plus minus stejná, mačkat se budete stejně. Ale rozhoduje servis. Záruka kvality jsou Emirates, Qatar Airways, Cathay Pacific. Emirates jsou nejlepší v zábavě pro pasažéry, máte tam v nabídce tisícovku filmů, na palubě je co dělat. Turkish Airlines prý zase mají nejlepší jídlo.
Jiný národ opravdu ne a občas se mě kolegové ptali, co to ti Češi s tleskáním mají. Ale já jsem jednoznačná tleskačka! Neberu to jako znak buranství. Je hezké, že takhle ocení práci lidí na palubě. Samotné se mi to stalo jenom jednou. Letěli jsme do Austrálie a byla tam skupinka dětí, školní třída, o které jsme se hodně starali, protože to byl dlouhý let. Když jsme přistáli, ony si stouply a začaly nám tleskat. Ocenily to a bylo to až dojemné.
