Knížky pod stromeček: staré dobré osvědčené
Kupujete pod stromeček knížky? Já ano a moc ráda. Jen kdybych si nepřipadala v knihkupectví tak ztracená. Co je opravdu dobré a má smysl za to utrácet? Kterou si stačí půjčit z knihovny a čemu se radši vyhnout? Běhám po obchodu jako splašená koroptev a jsem nervozní za svou peněženku. Tak jsem se letos rozhodla jinak.
Jestli nevíte, co z novinek koupit rodině, kamarádům anebo sobě k Vánocům, prostě se oddělení nových knih vyhněte a sáhněte po osvědčeném.
Nejsem žádný literární kritik. Jen čtenářka laik, co si od mala opírala knížku klidně i o kuchyňskou linku, aby si mohla číst, když myla nádobí. Takže jsem následující knížky vybírala z kategorie "má srdeční záležitost".
Tak schválně, máte v knihovně třeba tohle?
Některou z (podle mého nejlepší) trojice Francouze Emila Zoly Nana, Zabiják nebo Germinal? Nana je klasika s nádechem zakázaného, tedy alespoň mně ji do nějakého věku zakazovali, protože je o prostitutce. Zabiják je od Zoly můj úplně nejoblíbenější. Vlastně nevím, proč mě tak fascinovalo číst si o zmaru a zkáze rodiny, kterou přemohl alkohol. Jen mě trochu vykolejilo (kdysi v mé pubertě), když jsem se dozvěděla, že hlavní postava Gervaisa se nečte Gervajsa (jak jsem ji v duchu celou knihu vyslovovala), ale Žervésa. K Germinalu jsem měla možná blízko kvůli hornickému prostředí, ve kterém se odehrává. Okolo Litvínova, kde jsem vyrůstala, bylo taky pár dolů. No a kvůli propletencům lásky samozřejmě.
S Emilem Zolou neuděláte chybu u nikoho patnáct plus.
Žena, která uměla opravdu skvostně psát (vždyť za to dostala Nobelovu cenu), Norka Sigrid Undset, stvořila Kristinu Vavřincovu, středověkou ságu o lásce, vášni, bolesti, přírodě a víře ve víly a trolly. Ovlivnila mě tak, že jsem si dlouho myslela (a možná je to ve mně pořád), že velké lásky bývají plné všeho, jen ne klidu. A taky jsem podle hlavní hrdinky pojmenovala svou dceru. Kristina s oběma měkkýma i. To jsem jí dala… správně ji napsali asi tři lidi v jejím patnáctiletém životě.
Radost touhle trilogií uděláte dospívající dívce, třicetileté manažerce, mamince i babičce.
Věčnou Ambru autorky Kathleen Winsor mi kdysi dávno strčila do ruky moje babička. Byla hodně ohmataná a znovu svázaná v tmavě modrých deskách bez obrázku. Netušila jsem, jaký skvost (ve skutečnosti svižně psaný oddechový román) mi dává. Hodně lásky, žárlivosti, intrik, akce a taky naturalisticky popsaný průběh onemocnění morem. Bylo mi asi čtrnáct patnáct a byla jsem unesená. Možná budou stejně i ženy z vaší rodiny. Jedinou komplikací je to, že je ve většině knihkupectví vyprodaná, ale v antikvariátech nebo internetových aukcích se najde.
Babička Boženy Němcové by neměla chybět v žádné domácí knihovně. Není to vůbec nudná povinná četba, jak se občas snaží přesvědčit okolí puberťáci, kteří ji mají v osnovách. Ne, je krásná, laskavá, milá. Jen tu kapitolu, kde babička umře, nemůžu číst. Vždycky jsem jí špatně nesla a je to čím dál horší. I to je důkaz, jakou sílu knížka má.
Dárek pro všechny napříč generacemi a pohlavím.
Poslední kabriolet Antony Myrera je v knihkupectvích také rozebraný. Ale třeba na webové databázi knih se v bazaru nabízí. Vůbec se nebojte, že se na vás bude obdarovaný zlobit, když mu dáte trochu ohmataný výtisk. Počítá se obsah a ten je skvělý. Parta mladých lidí, propletence vztahů, válka. Výborně vymyšleno, výborně napsáno.
Dárek pro všechny od patnácti výš a je jedno, jestli je to kluk nebo holka.