Oblíbený filmový i divadelní herec Jaroslav Dušek je velmi známý také svým působením ve spirituálním a ezoterickém světě. Téměř dvě dekády hraje představení Čtyři dohody, které je neustále vyprodané. Stejně jako pravidelné besedy Duše K, například s terapeuty a průvodci, lékaři, bylinkáři či cestovateli. Jeho moudro vám může pomoci s nejedním trápením. Tentokrát s odpovědí na otázku, jak se vyrovnat s tím, že nám někdo ublížil a už se tím dál netrápit.
Možná vám někdo ublížil před mnoha lety a vy si doteď nesete nelibé pocity vůči němu. Třeba byste mu to i chtěli vrátit. Pokaždé, když na toho člověka nebo situaci pomyslíte, zhorší se vám nálada, jste smutní, naštvaní, litujete se nebo onoho zážitku, a přestože se stal už před dlouhou dobou, rázem vás to vrátí o mnoho let zpátky, vyvolá negativní emoce a třeba vám to zkazí v lepším případě den, v horším i celé týdny. Odpusťte! Jakmile opravdově odpustíte, jednou pro vždy se vám uleví. Trápení bude pryč a vznikne prostor pro lásku a radost ze života.
Toto doporučení najdete na mnoha místech, ale jak odpustit, aby se vám skutečně ulevilo? Ono totiž není odpuštění jako odpuštění. Ať už vám kdokoli způsobil jakékoli příkoří. Jestliže se chcete zbavit úzkosti, smutku, naštvání, nepříjemných myšlenek a pocitů, které s onou skutečností nebo konkrétní osobou máte spojené, pak je potřeba odpustit určitým konkrétním způsobem. „Je velký rozdíl, jestli odpuštění chápu jako projev své vyšší kvality bytosti vůči nějaké méně kvalitní, a já tomu někomu odpouštím ze svých výšin. Ego se zmocňuje institutu odpuštění,“ vysvětluje Jaroslav Dušek jednu z možností, jak lze na odpuštění nahlížet. V tomto případě jde o projev nadřazenosti, který k úlevě nevede.
V rámci svých představení Jaroslav Dušek přirovnává odpuštění emocionální k tomu fyzickému: „Když máš plný močový měchýř, prostě si odpustíš, protože už zkrátka musíš. Je tam toho moc, už to příliš tlačí. Pocítíš nesmírnou úlevu, to je kontrolní pocit při skutečném odpuštění.“ A toto je potřeba aplikovat i na odpuštění na úrovni vědomí, podvědomí a emocí. „Při odpuštění, pakliže ten akt skutečně provedeš, pocítíš nesmírnou úlevu. Nikoliv převahu.“ Díky úlevě poznáte, že opravdu umíte odpouštět.
„Odpuštění je velmi komplikovaný proces,“ říká také Jaroslav Dušek. V diskreditačních myšlenkových procesech ho totiž lidé snadno zaměňují za slabost. Ve smyslu: „Přece nemůžeš odpouštět někomu, kdo ti provedl něco tak hrozného! To nemyslíš vážně. To jsi přece ale už opravdu nějaký hadr.“ V odpuštění je ale síla, ne slabost. Připomíná také původní znění modlitby Páně: „V aramejském znění otčenáše, to co se běžně překládá jako ´Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům´, protože aramejština je v mnohém energeticky názorná ve vyjádření, znamená něco jako ´Uvolni lana chyb, jimiž se navzájem spoutáváme.´“
Odpuštění si můžeme energeticky představovat také tak, že máme s nějakým člověkem konkrétní zážitek, který nás s ním spojuje v neblahém pocitu. Něco nás na něm štve. Někdy nám ublížil a nás to rozčiluje. Myslíme i na to, že bychom se mu někdy pomstili. V tu chvíli jsme s ním spojení jakýmsi lanem, vláknem. „Funguje to tak, že oba to vlákno držíme a jsme jím spojení. Když já cuknu lanem, cuknu s tím druhým člověkem, když on cukne lanem, cukne se mnou. Když to lano pustím, ten druhý může lanem cukat, jak chce, se mnou to už nic nedělá, neboť jsem provedl odpuštění. Přestal jsem s ním být spojený tou událostí, kterou mi vnucoval intelekt, mozek, emoční tělo, ego neustále připomínalo tu křivdu,“ myslí si Jaroslav Dušek.
Jaroslav Dušek také v této souvislosti zmiňuje kninu Dar ospuštění z pera Oliviera Clerca, který byl pokročilým žákem Dona Miguela Ruize, autora proslulých Čtyř dohod. „On říká, že máte-li s někým problém, ve smyslu pocitu křivdy, pozvěte si ho do svého energetického prostoru – nemusí tam být ten člověk fyzicky, může to být představa – a proneste tuto formuli: ´Odpusť mi, prosím, že jsem zneužíval tvé energie k tomu, abych zavíral své srdce.´“ Z celého procesu tak vypadává ego. Říká totiž „odpusť ty mně“, ne „já odpouštím tobě“. „Říká, odpusť mi, že jsem zneužíval tvé energie, abych se zlobil, abych na tebe nadával, cítil k tobě hořkost, nepřátelství vůči tobě, nesoulad. Odpusť mi, prosím, že jsem to dělal, protože já jsem si tím zavřel srdce. Udělal jsem strašně blbou věc a zneužil jsem k tomu tvou energii.“ Takto si můžeme do energetického pole pozvat kohokoliv, včetně lidí, kteří už nežijí, a jednou pro vždy si ulevit od záležitostí, jež nás mohly trápit i dlouhé roky.
Odpuštění je energetický akt, kdy se buď zbavujeme nějakého přetlaku a dostavuje se úleva, nebo si uvědomujeme, že všechno je na nás. „Odpuštění je výdech. A srdce nám to ukazuje tím, jak funguje. Přijme krev, odpustí. Přijme krev, odpustí. Je průchozí. Znamená to, že nemusíme praktikovat intelektuální odpouštění, pokud jsme průchozí. Kdyby srdce chtělo hromadit krev, zadržet ji, tak přijde infarkt. Srdce není určeno k tomu, aby něco zadržovalo, ono to posouvá, přeměňuje, oživuje. A my jsme tato živoucí srdce. Co přichází, okysličíme láskou a pouštíme dál. Jako když olovo se mění ve zlato, to těžké se mění v to skvostné,“ vysvětluje Jaroslav Dušek.
