Během sedmi přibližně patnáctiminutových dílů se autorky série Potížistky Kateřina Kořínková Sobotková a Bibiana Beňová zabývají dějinami nerovnosti, ale i nejpalčivějšími otázkami této problematiky, jako jsou vzdělání, stejné pracovní příležitosti i platové ohodnocení, zkrácené pracovní úvazky, finanční nezávislost nebo kariéra versus založení rodiny.
Žena by měla být podle dříve vyznávaných hodnot hloupá, krásná a rodit děti. A ačkoliv nám tyto názory mohou připadat předpotopní, v mnoha vědeckých oborech dodnes platí, že ženy jsou hůře finančně ohodnoceny než jejich mužští kolegové a dostávají i méně praktických příležitostí. Vzdělání je jim dnes již bez problému dovoleno, ale ve vědeckých oborech je stále zakořeněné vnímání ženy jako někoho, kdo nemůže být původcem nápadu nebo průlomové myšlenky či postupu. Pro řadu žen je tak velmi těžké přenést své vzdělání do praxe a posunovat se ve svém oboru dál. Navíc s tímto problémem souvisí i nepřiměřené finanční ohodnocení. Pay gap je u nás běžně 18 %, což je jeden z největších rozdílů mezi platy žen a mužů v celé Evropské unii.
A to ani nemluvíme o tom, že jsou ženy často nuceny vybrat si mezi rodinou a kariérou, neboť otázka zkrácených pracovních úvazků je v našich končinách stále tabu. České ženy mají oproti zbytku světa jednu ohromnou výhodu – výjimečně dlouhou rodičovskou dovolenou. Ta ale nevyhovuje všem a každý rok je mnoho žen, které chtějí začít pracovat dříve. Motivuje je k tomu například potřeba sociálního kontaktu, vyšších příjmů pro rozrůstající se rodinu nebo snaha udržet krok s praxí, aktuálním děním a vzděláváním v oboru. Navíc by takto, na částečné úvazky zaměstnané ženy, obohatily státní pokladnu o několik miliard korun! Stát je ale stále hluchý a zaměstnavatelé také.
To, že se v naší zemi v tomto ohledu nic neděje, ale může souviset i s nízkým zastoupením žen v politice. V současné chvíli jich sice máme nejvíce v dějinách, ale je to pouhých 25 % a politici mají tendenci se ženským tématům vyhýbat nebo je nechávat na kolegyních, které ale nemají kapacity všechny problémy pokrýt, natož prosadit. I když jeden velký úspěch se jim i v tak malém počtu podařil – změna zákona ohledně znásilnění, na kterém se všechny shodly a prosadily ho bez ohledu na svou politickou příslušnost. Stále je ale alarmující, že dosud nebyla žádná žena ani premiérkou, ani prezidentkou. A i proto je Česká republika ve světovém srovnání ohledně rovnosti pohlaví na nelichotivém 104. místě (pokrokovější je například i Ázerbájdžán). A nejsmutnější na tom je, že pokud tento problém nezačnou řešit sami muži, k žádné změně nedojde. To oni jsou totiž stále většinově u moci a rozhodují o fungování našeho státu i podobách jednotlivých zákonů.
Potížistky všechny tyto problémy přehledně shrnují a vysvětlují. Na konkrétních příkladech z dějin i současnosti ukazují boj daných žen proti systému i to, co vše pro to musely nebo musí obětovat. Nutí k zamyšlení a nastavují zrcadlo naší společnosti, kterou čeká ještě dlouhá cesta k tomu, aby se mohla hrdě zahledět na svůj odraz v zrcadle.
