Jak si v redakci užíváme Vánoc? Každý jinak. Někdo v teple, jiný (jiná) ve studené vodě. Ale skoro všichni je milujeme.
Šéfredaktorka
Jediný důvod, proč se těším na zimu, je ten, že můžu zase vytáhnout kašmírové svetry. Jak já miluju zahalit se do oversize kardiganu, obalit se kašmírovou šálou a nasadit si ještě kašmírovou čepici a rukavice. Asi jsem kašmírfetišistka, jinak si tuhle svou obsesi nedovedu vysvětlit. Loni na podzim jsem si takhle jednou odskočila od plotny do Falconeri a během půl hodiny jsem si udělala kašmírovou radost za 16 000 korun! Ale co už, žijeme jen jednou, že ano. Kvalita něco stojí, tak holt ušetřím na něčem jiném. Co se týče Vánoc, musím se přiznat, že mám vlastně mnohem raději přípravu a těšení se na Vánoce než Vánoce samotné. Pokaždé, když skončí rozdávání dárků a zalehnu k televizi, kde se pravidelně dojmu u Popelky, přepadne mě takový divný smutek z toho, že to dychtivé očekávání něčeho magického skončilo. Většinou se utěším mísou cukroví, gin tonicem a Láskou nebeskou. A pak už se vesele těším na Silvestr.
Art Director
Mám rád tradice. Mojí oblíbenou je každoroční vycházka s rodinou a kamarády do Divoké Šárky, kde se na Štědrý den scházíme už od mého dětství. Mou další neméně oblíbenou tradicí jsou řízky a bramborový salát v neomezeném množství. Pak už jen zbývá s dětmi rozbalit dárky a užít si vánoční pohodu s kytarou v ruce.
Editorka
Zimu miluju – možná proto, že jsem se na konci jedné narodila. Byl prý krásný slunečný den se spoustou třpytivého sněhu a přesně takové počasí mám dodnes nejraději. Čím jsem ale starší, tím víc si užívám i zachmuřené oblohy a deště; i mlha je krásná. Vlastně neznám špatné počasí. V lese je krásně pořád a já mám to štěstí, že ho mám hned pod okny. Letos jsme si navíc s mužem našli nový koníček, každý den plaveme v ledové Vltavě. A to jsem vždycky byla milovnicí horkých sprch a zapařené koupelny, kde můžete prstem kreslit na zrcadlo! Nepoznávám se a to mě na tom baví. A navíc ten čaj s rumem, který pak na mě čeká doma, chutná po otužování stokrát líp!
Grafička a obrazová redaktorka
Miluju, když je venku pod nulou a sníh vám pěkně křupe pod nohama. Nic se pak nevyrovná pocitu po návratu z procházky při rozmrzání u krbu se svařákem v ruce. Důležité jsou pro mě i vůně, zimní pohodu mi zaručeně navodí mandarinky, perníčky nebo skořice. Jak o tom píšu, už se nemůžu dočkat POHODY!
Lifestyle redaktorka
Řada lidí nemá zimu ráda kvůli nevyzpytatelnosti počasí. Já se z ní raduji, dává mi příležitost zpomalit – čtenářky s domkem a zahradou jistě chápou. Místo okopávání můžu dohnat všechny ty filmy a seriály, o kterých básní kolegyně na každé poradě. A pokud je řeč pouze o vánočních svátcích, v posledních letech aplikuji pravidlo: jaký si je udělám… Takže přehnaně neuklízím, nepeču, nebalím. Spíše se těším z příležitosti potkat se s přáteli. Co na tom, že na nás z rohu kouká pavoučí rodinka?
Módní redaktorka
Vánoční pohoda, to jsou pro mě filmy a pohádky. Bez Lásky nebeské pro mě neexistují Vánoce, tento evergreen jsem schopná během svátků zhlédnout i několikrát. Z pohádek nesmí chybět Lotrando a Zubejda, Dešťová víla, ale i mnohem starší záležitosti jako Nezbedná pohádka či O princezně, která ráčkovala. Nejsem ale vyloženě domácí typ, válení u televize vydržím obvykle tak den až dva. Pravidelné návštěvy příbuzných si užívám, letos o to víc s vědomím, že tu nikdo z nich nebude věčně.
Beauty redaktorka
Osmý plech vanilkových rohlíčků v troubě a kuchyň vyhřátá na tropické teploty, svařák s kamarádkami, půlnoční balení dárků a hledání izolepy, rozplétání zašmodrchaných ozdob, čaj a cukroví u rozsvícených stromků všech příbuzných a známých a samozřejmě pohádky… Vánoční pohoda je vždycky promíchaná aspoň zčásti i se shonem a nerealistickými plány, ale stejně tyhle svátky zbožňuju. Hlavně když je můžu strávit s blízkými – a pokud možno bezpečně odizolovaná od té ohavné zimy venku.
Produkční
Užívám si procházky starou Prahou, která je v tomto období ještě o něco kouzelnější. Ideální představa je taková, že mám na sobě příjemný hřejivý svetr, sedíme s kamarádkou na kávě v nějakém pěkném podniku (který je zútulněn světýlky), předáváme si dárky a v pozadí hrají vánoční písně Franka Sinatry. Poté se spokojeně vracím domů, zapálím si vanilkovou vonnou svíčku, kterou jsem právě dostala, přítel udělá domácí svařák a já ho donutím se mnou zhlédnout nějaký film s Hughem Grantem, který je pro mě symbolem nejen vánoční pohody. Už se nemůžu dočkat!
Online editorka
V mých představách vypadá vánoční pohoda asi následovně: ve žlutém ušáku usrkávám oblíbený zelený čaj s názvem Jahody v šampaňském, ducha krmím poutavou knížkou (vidím to na novinku od Petry Soukupové) a žaludek vánočkou. A jak vypadá realita? Přes den lítám od návštěvy k návštěvě a večer ulehám na pohovkou a pouštím si svůj nejoblíbenější norský seriál Vánoce u našich. A víte co? Představu i následnou realitu zbožňuju!
Online redaktorka
Pletené ponožky, na sobě svetr, v ruce horká čokoláda a v okně světýlka. Právě tak si představuji vánoční pohodu já. Když říkám světýlka, mám na mysli taková ta jemná žlutá. Upřímně je mám u sebe doma celý rok, ale v období Vánoc si užívám, že jsou i všude venku. Svět s nimi na mě působí hned kouzelněji, což možná souvisí i s pohádkami, které běží v televizi. I ty patří k mé vánoční pohodě. Žádný rok si nenechám ujít Tři oříšky pro Popelku a o něco novější pohádku Korunní princ.
