Jak najít génia a provdat se za něj
Vídeňská rodačka Alma Mahler věděla, jak na to. Sama se věnovala psaní, skládání hudby, a dokonce i sochaření, do dějin se ale zapsala něčím úplně jiným: neuvěřitelnou schopností vyhmátnout muže s geniálním potenciálem a omotat si je kolem prstu. Byla to femme fatale par excellence.
V osmnácti se zamilovala do malíře Gustava Klimta. Rodiče ale nebyli z jejich lásky zrovna nadšení, a tak si nakonec vzala slavného hudebního skladatele Gustava Mahlera. Svazek s o dvacet let starším mužem ale nebyl zrovna šťastný, proto se vrhla do románku s architektem Walterem Gropiem, jedním ze zakladatelů Bauhausu.
Žárlivý expresionista
Po Mahlerově smrti se Alma poněkud překvapivě s Gropiem rozešla a začala si se slavným malířem Oskarem Kokoschkou, který pro ni doslova ztratil hlavu. Nechal si například vyrobit Alminu figurínu, kterou vozil všude s sebou, a také dal bez jejího vědomí v kostele ohlásit budoucí sňatek. Navíc byl chorobně žárlivý, a tak není divu, že začal Almě poměrně brzo lézt na nervy. Když Kokoschkova matka viděla, jak je syn z lehkovážné milenky zničený, rozhodla se ji sprovodit ze světa. Kokoschka naštěstí její záměr včas odhalil, Alma přežila, a mohla génie lovit dál.
Obtloustlý mužík s nohama do ‚o‘
Na čas se sice vrátila ke Gropiovi, dokonce si ho i vzala za manžela, když se ale seznámila s německým spisovatelem Franzem Werfelem, s manželstvím byl konec. Sice si o Werfelovi po prvním setkání poznamenala do deníčku, že je to malý obtloustlý mužík s nohama do ‚o‘, nějaké charisma ale mít musel. Vydržela s ním totiž až do jeho smrti v roce 1945.
Na konci života se pyšnila jménem Alma Mahler Gropius Werfel a mezi intelektuální elitou se jí přezdívalo Velká vdova!
