CO JSEM NAUČILA ANIKU:
1) Dělat papá na lidi, kteří k nám přišli na návštěvu (bohužel to dělá u jejich příchodu a nevypadá to dobře)
2) Strčit ruku do rukávu
3) Jíst nudle (házet nudlema se naučila sama)
4) S napětím čekat než udělám baf, a následně se tomu opakovaně smát
5) Otáčet stránky v knize (to, že v Dětech z Bullerbynu dvě nakousla a jednu snědla beru jako začátečnický přešlap)
CO MĚ NAUČILA ANIKA:
1) Posunout hranice mé trpělivosti (už například chápu, že není potřeba ukládat si prádlo, které vyperu a složím do skříně, a že je mnohem praktičtější přenášet je z postele na křeslo, z křesla na gauč, prostě na různá místa po bytě, která jsou zrovna volná a nikdo na nich nesedí, chápu to, respektuju a jsem naprosto v klidu)
2) Posunout hranice mé vytrvalosti (vydržím nezačít znovu kouřit a vůbec není pravda, že jsem nesnesitelná a nedá se to se mnou vydržet, naopak si myslím, že je radost se mnou trávit čas a hlavně večery)
3) Dbát o svou fyzičku (začala jsem se věnovat speciální cvičební metodě s názvem 'Anika objevila nohy’)
4) Pečlivěji vyjíždět z parkovacího stání (od té doby, co jsem máma, jsem neodřela ani jedno kolo)
5) Zpívat (prý jsem jako šampón s kondicionérem - bavím dítě i plaším špačky v jednom)
Řekla mi toho nejmíň ze všech a změnila mě způsobem, který už díkybohu nejde vrátit zpátky.