Holka z Východu v západním světě: Brambory, hranolky a majonéza

Přijeli mě navštívit máma s tátou a přivezli s sebou brambory, protože by za tu dobu mohly doma shnít (přivezli i mnohem lepší věci jako kofolu, slivovici a lukovské špekáčky). Když jsem to pak večer vykládala na baru, štamgasti se smáli a usoudili, že ‚vozit brambory do Holandska‘ by mohlo být příslovím. Brambory jsou totiž brány jako základ holandské kuchyně, o jedlících brambor taky namaloval obraz van Gogh a prý o ně můžete na ulici zakopávat a sami Holanďani se domnívají, že jsou svým bramborožroutstvím proslulí.

Je pravda, že oblíbeným místem jsou tady cafeterie, malá fastfoodová bistra vedená především asijskou menšinou. Ta, co mám na ulici a vede ji milovník drbů Fong s celou svou rodinou, je téměř neustále plná, především o nedělích, kdy si Holanďané chodí pro smaženou večeři. Právě ta se skládá ze smažených brambor – hranolek neboli patat. Místní je jedí s majonézou, kečupem, přičemž majonézu jedí Holanďané často a s láskou i k obyčejné večeři. Speciální omáčku mají hranolky ve verzi ‚patat oorlog‘, kdy si místo majonézy nebo kečupu dají majdu, která je neurčitou směsicí majonézy, burákové omáčky a cibule. I když oorlog znamená válka, snad podle stylu své výroby, chutná skvěle, nevýhodou ovšem je, že ji můžete cítit ještě za pět hodin. 

K hranolkám si pak často objednají smaženou kroketu, která je polodlouhého tvaru a za smaženým křupavým obalem se skrývá podivná masová pasta. Poprvé jsem ji zkusila s maďarským kamarádem a poprvé zažila ten pocit prvního sousta, kdy jsem se snažila zjistit, co to vlastně jím, a nechápu, co to jím, a nevím, jestli chci v jedení pokračovat a ono sousto spolknout. Stejně jako my si můžete tuhle podivnou pochoutku po vydatném večeru zakoupit v jakýchsi jídelních automatech třeba ve tři ráno. Tam i v Cafeteriích si kroketu koupíte samotnou nebo třeba v bílé housce a stejně jako hamburger nebo cheeseburger bez omáčky. Jak jsem později zjistila, v Cafeteriích chutná kroketa a vše ostatní smažené a nezdravé rozhodně lépe, a hlavně – dají vám ke kroketě hořčici. Nicméně stejně jako my pak můžete při noční svačině pozorovat opilé Holanďáky, co se snaží kroketu nebo hambáč z automatu dostat a pak s dvěma v každé ruce kráčejí ke svému kolu. (Které nějakým zázračným způsobem vždycky najdou.)    

Brambory jsou také základním stavebním kamenem tradičního holandského jídla stamppot, který má několik podob a verzí. Mně nejvíc chutná stamppot boerenkool, který se skládá z brambor a kapusty (boerenkool = kapusta), které společně tvoří šťouchané brambory, přičemž k tomuhle jídlu dostanete velký párek a jablkové pyré (něco jako naše jablková přesnídávka), chutnou omáčku a opraženou cibulku. Společně mají tyhle přísady hodně uspokojující a naplňující chuť, stamppot byl totiž typickým farmářským jídlem a musel farmáře kvalitně nasytit, hlad tak nebudete mít ještě pár dalších hodin. Další verzí je pak třeba stamppot andijvie, ve kterém je s bramborami smíchána listová čekanka opět s párkem, nebo také stamppot hutspot, kde jsou brambory šťouchané s mrkví, cibulí a podávají se s velkým kusem slaniny nebo opět s párkem. Holanďané jsou většinou překvapení, když říkám, že jsem si tohle jídlo zamilovala, stejně jako u nás totiž čím dál více vaří rozmanitě, italsky, mexicky, hodně vegetariánsky a vegansky a sledují Jamieho Olivera. 

Na rozdíl od nás Holanďané nemají teplé obědy, většinou si nachystají chleba se šunkou a sýrem, přičemž doteď nechápu, jak mohou z tohoto typu toustového chleba, který se dá jednou rukou stlačit do kuličky a po někom hodit, vydržet celé odpoledne. Samozřejmě si ale můžete v bistrech a kavárnách koupit vymakaný a chutný sendvič se zeleninou a jinými výmysly. A je pravda, že se pak po obědě cítíte lehčeji, nemáte chuť si dát dvacet nebo sto a večeři si pak můžete užít víc v klidu se svými a ve svém bez myšlenky návratu k počítači a ke kolegyni, co drží dělenou dietu a pořád o ní kecá.

Stejný toustový chleba v bílé nebo tmavé verzi mají často Holanďané taky k snídani. Na chleba si nasypou čokoládové kousky Hagelslag nebo jej namažou burákovým máslem, nicméně jako u nás si dají třeba taky müsli, croissant, šunku nebo sýr. Hodně populární jsou ke snídani nebo svačině také bulky s rozinkami Krentenbol, které chutnají jako naše sytější vánočka a v ranním vlaku do Amsterdamu vždycky najdete někoho, kdo je bude jíst.

Večer si pak v hospodě k pivu nebo po pár pivech Holanďáci objednají suchou klobásu, kterou chtějí nejčastěji nakrájet s kousky sýra. Místo chipsů si tady dáte spíš nachos nebo arašídy a mýtické boorel nootjes. Ty chutnají jako arašídy v krustě, například provensálsky ochucené, a všichni mí kamarádi si domů pár pytlů odváželi. Víc než ořechy pak zasytí takzvané bitterballen, které chutnají podobně jako krokety s masovým pyré, nicméně v kulatém provedení. Ty se jedí také s hořčicí a někdy vám do nich zapíchnou i nizozemskou vlajku, kdybyste asi náhodou po pár silných belgických pivech, co jsou tady oblíbená, zapomněli, kde vlastně jste. 

Klára pro nás píše blog z Nizozemka, kde již delší dobu žije.