FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Ať žije lifestyle!
„To je šílenost pracovat v lifestylu, ne?“ ptala se mě onehdy známá.
Prý všechny ty krémíčky, sukničky, botičky, náramečky, dokonale nalíčené slečny a dlouhonohé paní s roztomilými dolíčky ve tváři buď člověka za á přivedou ke zhroucení nebo za bé ke zběsilému shánění sponzora, který by aspoň část vší té dokonalosti zafinancoval. Ani á ani bé, říkám jí. Když si kupuješ auto, taky koukáš hlavně na to, aby mělo pořádný motor a bylo bezpečné. Na cukrbliky kytiček nalepených na kapotě, vyhřívaných sedaček, zrcátek, co se samy sklopí, všelijakých tlačítek, které spouští to nebo ono, se ráda podíváš v prospektu. Nebo si je pro radost dovolíš, když v kapse nahmátneš zapomenutou minci.
Protože lifestyle, holka moje zlatá, povídám jí, to jsou nejen pěkné obrázky, ale i ženy a muži, kteří tu prásknou věci, které jsi vždycky chtěla slyšet.
Jako psycholožka Irena Beranová (rozhovor bude v magazínu Marianne Family), která vyprávěla o tom, že se většina lidí ve svém volném čase vůbec nechce prohánět desítky kilometrů na kole, skákat padákem, sjíždět lavinová pole apod. „Víte co chtějí, paní redaktorko? Chtějí ležet doma a hnít si. Hezky si hnít, vegetit, prostě odpočívat.“
Nebo herečka Ivana Chýlková (rozhovor v jednom z letních čísel), která přiznala, že moc nevaří, neuklízí. A rodina ji za to miluje, protože místo cídění hrnců a podlah je s nimi.
ČTĚTE TAKÉ: FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Blatníky
Výtvarník Adolf Born nám zase v březnovém čísle řekl, že bez své ženy by byl úplně vedle a že my ženy jsme ty, které muže vedou životem. A že jsme moc fajn.
Herečka Emília Vašáryová nás dokázala v dubnu krásně snést na zem. Nejmoudřejší prý byla mezi dvacítkou a pětadvacítkou a moc dobře prý ví, že ji někdo zná možná ještě tak v Praze, ale ve Vídni už ne.
A herec Ivan Trojan se zase upřímně a nahlas smál, když předváděl dívku, která si vykračovala v ultrakrátkých šortkách na vysokých podpatcích a při každém kroku si je potahovala a spravovala pracně vytvořenou vlnu na hlavě. Smál, i když měl padat obdivem.
Pro tohle všechno je skvělé pracovat v lifestylu. No a samozřejmě i kvůli všem těm krémíčkům, botičkám a spol. Protože jak řekl, už nevím kdo, je naprosto nezbytné dělat sám sobě radost naprostými zbytečnostmi. Pravidelně, často a s láskou.
Ať žije lifestyle! A díky za to, naši milí čtenáři, že jsme vašim přičiněním potřetí za sebou v téhle kategorii získali cenu Časopis roku.
