FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Protažené Vánoce

Po Vánocích toho moc nenatáhnu, přemýšlela jsem, i když taky to jde. Ale ta hlavní „natahovačka“ se musí odehrát před čtyřiadvacátým prosincem. Rozhodla jsem se, že si Vánoce budu užívat nikoli jeden den, nebo dokonce hodinu, ale mnoho mnoho týdnů.

 

Začnu v říjnu nakupovat dárky! Duch Vánoc se zjeví už na podzim. Pár let to fungovalo. Jenže pak vzal tenhle závazek za své paradoxně právě kvůli zjevenému duchu. Někdo se ke mně přidal, no spíš mě předběhl. Mamon milující obchodníci začali velebit Vánoce, sotva končilo léto. Stejně jako jsou schopní vystavovat velikonoční zajíce už v lednu, dokážou od září (kdy já se vracím z letní dovolené) chřestit žárovkovými řetězy a posílat do ulic baňatého červeného chlapa s bílým vousem. Kdyby aspoň Ježíška!

 

Posunula jsem tedy vánočního ducha na konec listopadu, dobu, kdy se začíná péct cukroví. Nestačila mě jeho vůně, začala jsem u pečení pálit františky a pouštět nahlas koledy. Ve stejný čas jsem vyndávala zpěvník vánočních cajdáků a před spaním, když byla dcerka malá, zpívala místo Červené řeky a Já do lesa nepojedu Půjdem spolu do Betléma, Chtíc aby spal aspol. A začala nakupovat mandarinky, ty které se válí celý rok v supermarketech. V dobách socialistických totiž byly jen o Vánocích. Jakmile je loupu, může to být třeba v srpnu, naskočí mi stromeček s lucerničkami... Problém je v tom, že okolo Štědrého dne se mi už z mandarinek i z františků začíná dělat mdlo, jediné štěstí, že ti druzí obvykle dojdou, takže pod stromkem nečudí ani jeden. Cédéčko s koledami se ztratí někdy v půlce prosince. Podezírám rodinu, že mi ho schovává. 

 

Oficiální nedělní začátek Adventu to je čistá radost tvořitele. Tahám z půdy ozdoby na věnce a protože se mi nezdají úplně "fresh", přikupuju nové. Dopadá to tak, že ty staré zase hodím do krabice a za nové utratím peněz, že bych si mohla koupit hotových věnců na celý panelák.  

 

Začíná se vylupovat čokoládový kalendář. Do háje, proč mi ho nikdo nedává? Já chci taky ráno polykat nechutnou přeslazenou hmotu, co se vydává za čokoládu a hádat, jestli budou dneska sáňky, zvoneček nebo bota. Jediná kostička na mě letos zbyla, když dcera odmítla pozřít kousek, na kterém byl vytlačený sob. Je vegetariánka. 

 

V televizi vysílají první Adventní koncert, zapaluju svíčku a nutím rodinu, aby se dívala na něco, co ji vůbec nebaví. Chrámové zpěvy, brnkání loutny, kvílení houslí, básně. Buďte miláčkové trochu kulturní, ano? Aspoň ty čtyři neděle v prosinci. Obvykle končím u televize sama s hořícím věncem (o posledním koncertu občas hoří celý, chudáček suchý, opadaný).

 

Dokonalou předzvěstí Vánoc je Mikuláš. Běžím do obchodu pro čokoládového vánočního muže na podstavci Ano, přesně tenhle otrocký překlad z němčiny (Weihnachtman auf dem Sockel) jsem na něm jednou našla. Holt import. A to můžu být ráda, že se ze staniolu s vousatým světcem či pekelníkem, nevyloupnul zajíc. (Někdo sdílel takovu pomýlenou figurku na facebooku).

 

A začínám si užívat další. Vánoční reklamy a pohádky (těch prvních je nesrovnatelně víc), svíčky, jehličí, vánoční tajtrlíci, domeček, co se do něj dává svíčka a vypadá to, že v něm někdo bydlí, přestože měří deset krát deset centimetrů. Perníčky, rohlíčky, vánočky, štrůdly, salát, stromeček, řetězy, kouličky, to všechno a pak šmitec. Děkuju děkuju a to jste mi neměli kupovat a vy taky, a to jsme zase utratili peněz, ale hezký to bylo, hlavně, že jsme se zase sešli, tak zase napřesrok.

 

Konec? Neee! Ještě je první a druhý svátek vánoční, i když bez dárků, ale pořád s hromadou pohádek. A pak Silvestr a novoroční projev a první televizní pořad, kde bude rok výroby ten nový. To všechno pro mě bylo a je sváteční. Jen už vím, že nic se nemá donekonečna natahovat. Ani Vánoce. Každému co jeho jest. Aby bylo na co se těšit. Aby byly příští rok stejně hezké. Šťastné a veselé.