FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: O učení
Herečka Klára Melíšková v rozhovoru v zářijové Marianne, kterou právě vyrábíme, říká, že se učí od svých dětí. A že jsou prý báječní učitelé. Má pravdu. Díky ní jsem přemýšlela, co jsem se od své dcery naučila já. Samé podstatné věci.
Mé dceři bude v říjnu patnáct. Má tvrdou hlavu. Neustupuje, nedělá kompromisy, odmlouvá, musí mít poslední slovo a všechno ví nejlíp. Co taky čekat. Puberta v plném rozpuku. Můžu křičet, okusovat si nehty, brečet do polštáře, fňukat kamarádkám do telefonu nebo zkusit objevit a pochopit to, co dnes přikrývá absolutní vzpupnost. Dělám to. Zkouším. Když to nejde a já už nevím kudy kam, chytám se posledního lana. Nebyla jsem ve čtrnácti asi o moc jiná.
Takže co jsem pochytila?
- že občas člověk někdy stojí sám proti zbytku. Ale když své věci věří, neznamená to, že by stál úplně blbě
- že když je před dvěma lidmi menší a větší koláč a jeden řekne, že opravdu ten větší nechce, není proč mít výčitky ten větší sníst
- že má právo každý říct, tam se mi nechce, tohle mě nebaví, tady se mi nelíbí, promiňte
- že být výborný v jedné věci a zároveň pro ni nadšený, znamená v životě nejen úspěch, ale i spokojenost, být průměrně dobrý ve všem, obvykle pravý opak
- že je někdy fajn nabarvit si vlasy nazeleno, vzít si každou ponožku jinou a koukat z trávy na mraky
- že lidi, které spojuje jedna věc, můžou být každý úplně ale úplně jiný
- že je výhodné umět říct „bojím se...“, protože strach se lekne
- že kdo říká, miluju zvířata a jí je, miluje ve skutečnosti psy, kočky a další mazlíky, zvířata ne
- že se člověk nepřekonatelně stydí něco říct jen do té doby, než otevře pusu
- že pořádek ve věcech není nejdůležitější na světě, pořádek v hlavě důležitý je
- že se má míň mluvit a víc poslouchat
- že se nemusí dočítat knížky, které nebaví
- že je občas skvělé být sám a vůbec nic nedělat
- že není dobré řešit předem věci, které nejsou
- že i moudrost druhých se může mýlit
- že učit se je zábava, když se učíme to, co nás baví
A tak se učím každý den.
