FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Milý
Když je děvče mladé, chce krasavce mámivého. Obličej Alaina Delona, figura mistra světa ve sjezdovém lyžování, vlastně nejen figura, ale zlatá medaile, aby se mu houpala na krku (když ne ze světového šampionátu, aspoň z žákovských přeborů a třeba i v běhu nebo hodu krikeťákem), a věrnost krále Miroslava. Když je zkrátka děvče mladé, hledá bytost, kterou má šanci potkat zhruba jako yettiho v Jizerských horách. Taky jsem byla mladé děvče, vím o čem mluvím.
Moje první láska byl krasavec, volejbalista, v kolektivu oblíbený. Ideální partie. Až na ten kolektiv. Zjistila jsem, že šlo o kolektiv výhradně ženský. A obliba byla putovní, posunovala se podle toho, která zástupkyně kolektivu se jí zrovna těšila. Ve chvíli, kdy se dotěšila, měnila se obliba až v nenávist. U mě ne, já byla duše prostá, skončila jsem u toho, že jsem s otevřenou pusou civěla na to, jak jsme se z kolektivu sešly na jednom plese čtyři. A všechny jsme si myslely, že jsme jedna. No toto, můj drahý! A pak už nebyl můj drahý.
Asi to byla výjimka, krásní sportovci jsou přeci čestní a věrní, ale i mezi vránami najdete občas bílou, běželo mi hlavou. Nevzdávala jsem se a zkoušela lovit ve stejných vodách dál. A došla k tomu, že bílé vrány neexistují.
Nastala změna taktiky, už žádného Delona, nechci být součástí kolektivu.
ČTĚTE TAKÉ: FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Sraz
Hrábla jsem po chlápkovi, za kterým bych se v patnácti opravdu neotočila, možná bych na něj i ukázala prstem a blbě se zahihňala. Žádný dlouhán, divné vlasy. Chytrý byl a docela bohatý. Jenže to jsem si předem nezjišťovala. Kombinace ošklivého káčete, fištróna a peněz namíchala zvláštní koktejl. Dotyčný balil všechno, co balit šlo (i nešlo), a jeho úspěšnost byla vysokánská. Měl obrovskou motivaci. Na první pohled o něm nikdy nikdo neřekl „to je ale borec“. Pak ovšem zamával svou sbírkou zářezů. A já se znovu ocitla v kolektivu.
A dost. Nenápadný chudý zmatený medvídek! Jak mě mohlo napadnout, že uhrane každou od patnácti do šedesáti právě na kombinaci „nenápadný chudý zmatený medvídek“? Jako by si na prsa nalepil ceduli „Jsem roztomilý a nemá se o mě kdo starat“. Geniální taktika, každá žena se ráda stará. Vznikl kolektiv pečovatelek.
Uf. Copak po světě nechodí dobrák, který by mě upřímně chtěl? Bez kolektivu?
Chodí. Je krásný, vrcholový sportovec, hodný, chytrý, chudý není. A má mě rád. Potkala jsem ho ve chvíli, kdy jsem hodila za hlavu všechna kritéria. Přestala jsem studovat krásu, inteligenci, velikost svalů i tloušťku peněženky. Spolehla jsem se na své srdce. To jediné totiž nelže.
Více fejetonů Kláry Mandausové si můžete přečíst v její nové knize My dokonalé.
