FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Divím se, divím
Když jsem se v televizi dívala na Postřižiny, napadlo mě, jaká škoda, že se (možná) umíme míň divit.
Ve filmu se pánové ze správní rady pivovaru divili nad rádiem. “Přátelé, nechci předvídat, tento přístroj jednou možná způsobí, že si dokážeme poslechnout zprávy nejen z Prahy, ale i Brna, hudbu třeba i z Plzně a když budu neskromný, hudbu a zprávy možná jednou i z Paříže,“ řečnil jeden z nich nadšeně.
Radost totiž začíná divením.
Rádio s námi už fakt nepohne, ba ani nejnovější telefon, přestože se nás ráno ptá, jak se máme. Ani auto, co samo parkuje a sedačky v něm si pamatují naše tělo.
Když už se divíme věcem, tak většinou proto, že jich je moc a že už žádné další nepotřebujeme... A když už se divíme něčemu jinému, tak to vzápětí umlátíme větou, "hele, já už se ničemu nedivím."
Jako malá jsem se divila, že se sněhulák směje, když mu správně narovnáte uhlí, že sníh se třpytí a vločky mají tvar.
Divila jsem se, že moře jednoduše smyje všechno, co kreslím do písku. A tak jsem dokola kreslila, nechala smývat a měla radost, jak to skvěle funguje.
Divila jsem se, jak je mi krásně, když přede mnou stál kluk, co jsem ho pak moc milovala. Měl pruhovanou šálu, nervózně si dával ruce do kapes a zase je vyndaval, trochu se přeříkával a já se divila i tomu, že takhle jsem si ho původně vůbec nepředstavovala.
Divím se, že se mi pořád nejvíc líbí kytice z louky. A že chci mít kytky všude, ve váze, na gauči, na ubrusu i na lyžařské helmě.
Divila jsem se, když se mi poprvé dcera pohnula v břiše. Divila jsem se, že z toho brečím a k tomu se směju nahlas. Divila jsem se, jak moc se mění svět, když byla z toho břicha venku. A taky tomu, že porod už vteřinu potom nebolí.
Divila jsem se, když řekli, tohle je Klára, co napsala knížku. Divila jsem se totiž, že jsem ji napsala. Chtěla jsem ji napsat vždycky, jenže jsem se bála. A tak jsem se hodně divila, že ten strach zmizel.
My se možná nedivíme míň. Jen jiným věcem. Těm, které nejsou tolik vidět. Těm uvnitř. Věci střídají pocity. A to je moc dobře. Divit se je od slova div. Překvapení, zázrak. Další dobrý důvod zůstat stát s údivem.