Zkraťte si dlouhou zimu výletem do Dubaje! A až vás nebude bavit povalování na pláži, vydejte se za kulturou, jídlem nebo nákupy. V téhle metropoli se rozhodně nudit nebudete.
Dubaj jsem navštívila se skupinkou kolegyň novinářek z různých českých médií v září, kdy teploty atakovaly čtyřicítku. Teď v zimě si ale s úžehem starosti dělat nemusíte, momentálně je zde ideální klima, přes den maximálně třicet, v noci kolem osmnácti stupňů nad nulou. Takže neváhejte a kupte si letenku Praha–Dubaj, nebudete litovat.
Dubaj je jeden ze sedmi emirátů, které tvoří Spojené arabské emiráty a slovo dubaj se dá do češtiny přeložit z arabštiny jako „místo srazu“. To je velmi výstižné. Dubaj je kosmopolitní město, které je domovem dvou stovek národností a každý den přitahuje tisíce návštěvníků z celého světa. Češi ji objevili už před pár lety. Jezdí sem k moři, za nákupy i za nevšedními zážitky, jako je například návštěva nejvyšší budovy světa Burdž Chalífa. Tentokrát ale nebudeme nakupovat, tenhle výlet je zaměřen na poznání Dubaje jako odpočinkové, kulturní a kulinářské destinace, která nabízí všechno, co si pod tím pojmem představíte – písečné pláže a čisté moře, michelinské restaurace i street food, ale i staré město a beduínské tradice. Podle naší průvodkyně Kláry nás nezapomenutelné zážitky čekají doslova na každém kroku, v Dubaji je prý možné úplně všechno.
Druhý den po příjezdu začínáme ráno prohlídkou v Muzeu budoucnosti (Museum of the Future). Je to architektonický klenot, před nímž se všechny fotíme a na Instagramu pak za snímky futuristické budovy sbíráme spousty lajků. Uvnitř obdivujeme exponáty, které ukazují vývoj společnosti během posledních dekád, ale také vhled do budoucnosti. Je sympatické, že zde kladou důraz na udržitelnost a péči o planetu. Mně se do paměti vryla například věta: „Předkové zasadili stromy, aby si potomci mohli užívat jejich stín.“ Hezké, viďte…
Po tomhle intelektuálně-edukativním zážitku jsme se s kolegyněmi vypravily na oběd do restaurace Fi’lia, kterou si určitě dejte na seznam hned ze dvou důvodů: za prvé je tu překrásný výhled z terasy a za druhé je to první restaurace v Dubaji, kterou vede výhradně ženský tým v čele s šéfkuchařkou Sárou Agel. Italská kuchyně, kterou vám tahle sedmadvacetiletá Jordánka naservíruje, to je sen, ze kterého se nebudete chtít probudit.
Na poobědové snění ovšem není čas, spěcháme do rezidenční čtvrti Al Jaddaf, kde je nejen úžasná promenáda s výhledem na Burdž Chalífu, ale také Knihovna Mohammeda bin Rašída (The Mohammed bin Rashid Library), kde jsem prožila doslova knižní orgie. Jen si to představte, mají tady milion titulů! Ve vitrínách vedle sebe leží například ikonická báseň Havran od Edgara Allana Poea v originálním prvním výtisku. Původní tisky Shakespeara. A první vydání mé milované knihy Pýcha a předsudek od Jane Austenové! Obdivovat zde můžete i prastaré mapy, notové záznamy, rukopisy, noviny, ale také vzácné starožitnosti z celého světa. A ještě důležitá informace – ženy zde musejí mít zakrytá ramena a kolena, jinak je nepustí dovnitř.
Poté, co se moje duše knihomola dostatečně nasytila, došlo i na žaludek. Večeře v restauraci World Cut Steakhouse byla dechberoucí zážitek: prvotřídní stejky podávané v luxusním prostředí za hudebního doprovodu čarokrásné harfenistky – to chcete.
Večer jsme zakončili představením La Perle by Dragone v Al Habtoor City. Jestli jste fanoušky akrobacie a napětí, tuhle show byste neměli opomenout. Uvidíte neskutečné výkony: skoky do vody z výšky 25 metrů, přelety nad hledištěm, popírání gravitace při balancování na motocyklech v kovové kouli a to vše rámované napínavým příběhem. Tvůrcem této podívané je jeden z nejvyhledávanějších uměleckých ředitelů na světě a vizionář stojící za divadelními spektákly, jako například Celine Dion – A New Day nebo The House of Dancing Water v Macau.
Další den byl plný vůní. Nejdříve jsme navštívily Muzeum parfémů (Al Shindagha Museum: Parfume House), kde jsme si mohly očichat jednotlivé ingredience, které se do parfémů přidávají, třeba ambru, pižmo nebo santalové dřevo. Přivonět si k ambře byl zajímavý zážitek. Věděli jste, že to je látka, která vzniká v trávicím traktu vorvaně? Že je to vlastně kulantně řečeno výměšek kytovce? Když je ambra čerstvá, tak opravdu silně zapáchá, ale jakmile zestárne, puch se promění na zemitou sladkou vůni, v níž jsem cítila taky trochu moře, tabáku, kůže i kadidla.
Také Arabská čajovna (Arabian Tea House), v níž jsme se stavily na oběd, byla prosycena směsicí vůní mátového čaje, kávy s kardamomem, ale i pokrmů arabské kuchyně. Pokud se sem chystáte, doporučuji rezervaci. Dveře se tady netrhnou. Možná to bude nejen díky útulnému prostředí, ale i pohledným a sympatickým číšníkům. Kdo ví…
Od hodování jsme se posunuly k rozjímání v mešitě Jumeirah (Jumeirah Mosque), jedné z nejikoničtějších staveb v Dubaji. Zástupci mešity razí přístup „otevřené dveře, otevřená mysl“, a tak šest dní v týdnu poskytují přednášku lidem všech druhů náboženství, kterou jsme absolvovaly i my. Dozvěděly jsme se, kolikrát denně se muslimové modlí a jak se před modlitbou očišťují. Na rozdíl od většiny míst v Dubaji, kde cizinky nemusejí být zahalené, tady je to nutnost – takže ramena, kolena a vlasy schovat, milé dámy. Ale nebojte, pokud nemáte svůj šátek, půjčí vám erární.
Na další zážitek jsem se opravdu velmi těšila, ale zároveň jsem byla trochu ostražitá. Čekala nás procházka po dubajských trzích s ochutnávkami jídel, které se tam prodávají. Prostě dubajský street food ve své nejautentičtější podobě. Přemýšlela jsem, zda mám dost endiaronu, abych své citlivé zažívání případně uklidnila hned v počátku, ale nebylo ho třeba. Ani moje obavy z toho, jak se coby blondýna vyhnu neustálému oslovování, se nepotvrdily. Naší společnicí totiž byla místní gurmetka Arva Ahmed, která se znala snad s každým prodejcem. Arva si se svou sestrou Faridou v roce 2013 založila firmu Frying Pan Adventure specializující se na provádění turistů místy, kde se dobře vaří a dobře jí. Díky ní jsme během tří hodin prošly trhy a bazary a ochutnaly nejrůznější emirátské, íránské, indické a jiné dobroty v kombinacích, které byly pro naše středoevropské jazýčky dost neobvyklé, ale rozhodně zajímavé. Mrkněte na Instagram fryingpanadventures, a až tu budete, zkuste před prohlídkou aspoň pět hodin nejíst.
Nebyl by to výlet do Dubaje, kdybychom se aspoň na pár hodin nenaložily do moře. Na Kite Beach mi rozhodně nic nechybělo ke štěstí. Kromě zdravého rozumu. Hlavně že v Marianne pořád píšeme o tom, jak je třeba chránit se před sluncem krémem s vysokým SPF faktorem. Co myslíte, že se stalo? Z rozpáleného písku jsem se vrhla nedočkavě do moře s tím, že se namažu až poté, co vylezu. Jenže jsem se s holkami ve vodě zapovídala a na krém nedošlo. Večer jsem vypadala jako spařené prasátko, kůže mě svědila a loupala se ještě týden po příjezdu do Prahy. Zkrátka za blbost se platí.
Na závěr našeho výletu nás čekalo pouštní dobrodružství ve velkém stylu se společností Platinum Heritage. Projely jsme se v džípu po dunách, pozorovaly gazely, pohoupaly se na velbloudech a obdivovaly umění sokolníka, který předváděl se svým sokolem neuvěřitelné kousky. Kdo chtěl, mohl se dokonce naučit vypouštět sokola k letu. Když se setmělo, dostalo se nám poutavého výkladu o hvězdách, a abychom náhodou nezhubly, servírovala se bohatá večeře složená z tradičního beduínského jídla. Jen těžko se nám vstávalo z pohodlných polštářů, ale čas byl neúprosný, brzy ráno jsme musely vstávat, abychom stihly let do Prahy. Co se dá dělat, povinnosti volají, ale hezké vzpomínky mám už napořád.
autorský článek
