Deník Berlíňanky: Co čekat, když odjedete žít do zahraničí?  

Autorka: Veronika Jonášová

Udělala jsem to zase a řekla jsem ano. 

Ano stěhování do zahraničí, ano dalšímu dobrodružství se všemi klady i zápory. 

Do Berlína, do Německa: tedy do země, která je nám kulturně, společensky a geograficky blízká, a přesto denně narážím na rozdíly. Moc mě baví je pozorovat a teď o nich i psát.

Na úvod začnu tím, čemu se při životě v zahraničí nikdy nevyhnete: kulturní šok.

Když jsem jako studentka byla na rok v Paříži, jedna profesorka nám vyprávěla, že kulturní šok, má vždy čtyři stejné fáze F.

Kolikrát jsem si na ní od té doby vzpomněla, tak přesné to je! 

Tak tady jsou naše fáze kulturního šoku:

1. Fáze je tzv. „FUN“, tedy zábava: Máte radost z toho, že jste v jiné zemi. Rádi poznáváte vše nové a vše vám přijde vzrušující. Já se radovala, že jsem zase v Berlíně! Zase kavárničky a místa, která máme rádi. Zase jsem v tomhle vzrušujícím kosmopolitním městě! 

2. Fáze je „FLIGHT“, volně přeloženo jako let: Přichází první rozčarování a únava ze všeho nového. Uvědomíte si, že ne vše je ideální. Začne se vám stýskat po domově! Přestanete mít chuť poznávat nové věci a začnete si idealizovat vlastní zemi, kde vám přijde najednou všechno lepší. 

Mně v téhle fázi začalo docházet, že integrace nebude procházka růžovým sadem. Cizí jazyk, neustálý boj s úřady v běžných věcech, zvykání si, to vše je prostě vyčerpávající... 

3. Fáze je "FIGHT", tedy „boj“. 

Podle psychologických pouček máte tendenci „odsuzovat jinou kulturu a vše, co je odlišné, jako špatné“. Jinými slovy, štve vás úplně všechno! Dokonce vás otravuje i to, co jste měli rádi jako třeba berlínskou kavárenskou kulturu…„Proč jsou všude ty hipsterské podniky, proč lidí nosí tak šílené modely a proč proboha pořád nefunguje místní aplikace na kupování jízdenek?“ Tohle se mi honilo hlavou a celé období jsem přečkala jen díky tomu, že jsem tušila, že skončí a pak přijde to poslední. 

4. „FIT“: prostě si zvyknete. Přijmete cizí zemi jako své místo k životu a přestanete bojovat.

A teď dva postřehy na závěr: 

- Podobný proces člověk zažije, i když se přestěhuje ze zahraničí zpět do své země. Délka je individuální! 

- Nejlépe si na změny zvykají děti. V Berlíně je teď ostatně nejvíc spokojený náš syn, který se nejvíc nechtěl stěhovat. Už nám odpustil, že měl kratší prázdniny, začal mluvit německy a poznal hodně zajímavých mezinárodních dětí a jejich osudů. Ale o tom zase příště.