Čti Havla

Od září do prosince běží kampaň pro základní a střední školy, ale nejen pro ně, zapojit se může každý. Každý měsíc zveřejní Knihovna Václava Havla na svých stránkách www.cisthavla.cz dvě nové ukázky. Celkem jich bude osm.

Kampaň vyvrcholí 18.12. čtením díla bývalého prezidenta na školách. Ty se můžou zapojit do celé akce úplně jednoduše, stačí, když si pustí některou ukázku při vyučování a budou o ní se svými studenty mluvit. Není třeba se nikde registrovat, všechna videa a doprovodné materiály jsou k dispozici na webu. „S každou ukázkou se pro školy pojí malý úkol, který mohou (ale nemusí) splnit. Zážitky z četby pak školy budou moci sdílet na Facebooku s hashtagem #cisthavla. Nejaktivnější školy čeká odměna v podobě Knihovničky Václava Havla obsahující všechny publikace z produkce Knihovny VH. Každý pedagog zapojený do kampaně získá zdarma publikaci Havel v kostce,“ říká zástupkyně knihovny Barbora Grečnerová. Zároveň dodává, že knihovna chce nabourat stereotypy o tom, že texty Václava Havla jsou příliš složité a nelze je číst s mladými čtenáři na základní a střední škole. V září si tak mladí čtenáři mohou přečíst spolu se zpěvákem a hudebníkem Thomem Artwayem Továrnu Dobru a s hercem Lukášem Jůzou Dopis Gustávu Husákovi. V říjnu bude na programu satirický text Prase v podání youtubera KOVYho a Dopisy Olze v podání bloggerky Do Thu Trang. Následovat budou ukázky z her Audience a Vyrozumění, eseje Moc bezmocných a životopisného rozhovoru Dálkový výslech v podání Anny Fialové, Evy Josefíkové, Anny Kameníkové, Jana Hájka, Václava Neužila a Janka Rubeše.

Každá ukázka je opatřena metodickým materiálem a pracovním listem, díky kterým je učitelé mohou jednoduše využít ve výuce literatury, dějepisu i společenských věd.

Více informací najdete na webu projektu www.cisthavla.cz nebo na Facebooku https://www.facebook.com/cisthavla/.

Začněte třeba hned

Na co se tedy můžete těšit? Třeba na Dopis Gustávu Husákovi.

Přinášíme ukázku, pokud byste chtěli číst víc, zaregistrujte se zdarma do elektronického archivu Knihovny Václava Havla https://archive.vaclavhavel-library.org/?l=cs

VÁCLAV HAVEL – DOPIS GUSTÁVU HUSÁKOVI (1975)

Vážený pane doktore, v našich závodech a úřadech se ukázněně pracuje, práce občanů má viditelné výsledky ve zvolna se zvyšující životní úrovni, lidé si staví domy, kupují auta, plodí děti, baví se, žijí. Lidé ovšem zdaleka nedělají jen to, že chodí do práce, nakupují a žijí si po svém. Dělají víc: vyhlašují četné pracovní závazky, které plní a překračují; jednotně se účastní voleb a jednomyslně volí navržené kandidáty; aktivně pracují v různých politických organizacích; účastní se schůzí a manifestací; vyslovují svou podporu všemu, čemu mají; nikde není možno pozorovat známky nesouhlasu s čímkoliv, co vláda dělá. Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: proč se vlastně lidé chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu? Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach. Ze strachu, že přijde o své místo, vyučuje učitel ve škole věci, kterým nevěří; ze strachu o svou budoucnost je žák po něm opakuje; ze strachu, že jeho syn nebo dcera nebude mít při přijímání na školu potřebný počet bodů v obludném politickobodovacím systému, přijímá otec nejrozmanitější funkce a dělá v nich „dobrovolně“ to, co je žádáno. Ze strachu z případných následků se lidé účastní voleb, volí v nich navržené kandidáty a tváří se, jako by ten obřad považovali za skutečné volby; ze strachu o existenci, postavení a kariéru chodí na schůze, odhlasovávají tam vše, co mají, anebo aspoň mlčí. Ze strachu chodí lidé na různé oficiální oslavy, manifestace a průvody. Ze snahy zachránit sami sebe mnozí dokonce udávají na jiné, že dělali to, co sami dělali s nimi. Strach, o němž mluvím, si ovšem nelze představovat jako strach v běžném psychologickém smyslu, tj. prostě jako určitou konkrétní emoci: kolem sebe nevidíme většinou lidi chvějící se strachem jako osiky, ale docela spokojeně a sebejistě se tvářící občany. Jde tu o strach v hlubším, řekl bych etickém smyslu. Vzniká ovšem otázka: čeho se lidé vlastně bojí? Procesů? Mučení? Ztráty majetku? Deportací? Poprav? Zajisté nikoliv: tyto nejbrutálnější formy nátlaku společenské moci na občana naštěstí aspoň v našich podmínkách – odnesla historie. Dnešní nátlak má formy jemnější a vybranější, hlavní váha je přenesena do oblasti nátlaku existenčního. Bojí-li se dnešní člověk například, že ztratí možnost práce ve svém oboru, může být tento strach stejně silný a může ho vést k týmž činům, jako když v jiných historických podmínkách mu hrozila konfiskace majetku. Každý má co ztratit, a každý má tudíž důvod ke strachu.

zdroj: www.cisthavla.cz