Chvála ranní chůze
Žiju ve městě, které se poeticky choulí v klínu hor. Méně poeticky vyjádřeno to znamená, že kamkoli chcete jít, jdete do kopce, z kopce, občas kousek traverz po vrstevnici, most přes údolní říčku a zase obludný kopec nahoru.
V zimě si to zpestříte závějemi na kopcích a blátem dole u řeky. V období podzimním sice není sníh, ale je ráno i odpoledne tma, fouká ledový vítr a často prší.
V našem městě samozřejmě existuje hromadná autobusová doprava, ovšem má to jeden háček – jedu-li ráno do práce, musím vyklusat kopec a schody na zastávku, pak jedu kousek autobusem, přesednu, jedu na jiný kopec, vystoupím a slaním kousek k vrátnici. To celé každé ráno. Přitom je to vlastně dvacetiminutová cesta přes zalesněný kopec.
Kosmetická kúra na autobusové zastávce
Podzimní nečas je samozřejmě pro autobusy signálem k prodloužení čekací doby, kdy se ranní cestující choulí na pleši kopce v otevřené zastávce před ledovým větrem a drobné krupičky mrznoucí mlhy jim k tomu provádějí peeling obličeje. Když mají štěstí, změní se nízká, hustá a hnusná oblačnost v pěkný ledový déšť, takže vypeelingovaný obličej je hojně hydratován, stejně jako celá hlava a to citlivé místečko mezi límcem a účesem. Zároveň při dešti stojí cestující u zadní stěny zastávkové budky a snaží se mít předozadní rozměr kluka z plakátu, aby unikli gejzírům špinavé vody, které rozmetávají kola autobusů. Většinou ovšem marně, takže hydratovány jsou i jejich kabáty a kalhoty.
Děj se vůle boží
Když ranní autobus konečně přivrže, všichni se zhluboka nadechnou a nastoupí. Ten nádech je nutný, bývá to až po výstupní zastávku jediný kyslík, který na cestu mají, protože autobus je sice ledový jako hrobka, ale přesto důsledně vydýchaný. Cestující se tváří velmi pohřebně, všichni chmurně pokašlávají, posmrkávají a plivají na podlahu. Vzbuzuje to pocit transportu na nějaké velmi ošklivé místo. Na zastávkách se ani moc neperou, kdo nastoupí/vystoupí jako první, a je zde poměrně málo nerudných starců s holí a dětí s obrovskou aktovkou dloubající ostatní do žeber.
I chcíplá ovce je lepší
Naproti tomu je pěší cesta i v hustém dešti nebo ve velkém mrazu vždycky řádně vyvětraná, často voňavá a plná velmi optimisticky naladěných kosů a pejskařů. Podle ročního období můžete potkat pučící květy i opadávající stromy. Krásný je čerstvý sníh, který vrže pod botami a žaluje, kam chodí v noci sousedova kočka. Krásné je letní ráno, kdy den slibuje pařák, ale zatím líbá vlažným vánkem. Krásná je podzimní mlha, když se válí v údolí jako chcíplá ovce a vy stoupáte kopcem nad ni.
Do práce přijdu rozehřátá, nadýchaná a hotova pracovat. A i účetní uzávěrka je pod kvetoucími či žloutnoucími javory tak nějak snesitelnější.
A proto nebuďte líní a jděte do práce pěšky.
