Chcete být krásná? NEptejte se mě jak…
Vždycky jsem si říkala, že jakmile přijde ten pravý čas, nebudu váhat a půjdu rovnou k plastickému chirurgovi, aby poopravil to, co zrovna nějak odstává, sesychá, případně plandá. Tohle přesvědčení pár hezkých let uklidňovalo mou duši ztýranou módní policií a předními stránkami časopisů.
Naštěstí však existují televizní pořady pojednávající o spektakulárních proměnách ošklivých kačátek v krásné labutě. Vyberou pár uplakaných dívek s neuvěřitelně znetvořenou čelistí, předkusem, za který by se nestyděl leckterý lichokopytník, povislým břichem po paterčatech, masivní celulitidou i na čele nebo tváří zjizvenou po obzvlášť hustém akné. Tyto dívky za přítomnosti kamer poté podstoupí nevídanou metamorfózu.
Protože je to pořad americký, jeho úkolem je především šokovat. A tak bývá samozřejmě prošpikován detailními záběry nejdříve opravdu drsných tváří, těl a toho, co a jak se s nimi provádí, aby pak nakonec krásné labutě mohly ostentativně slzet dojetím a cenit sněhobílé umělé ozubení před zrcadlovou stěnou v objetí stejně dojatých, ale ošklivých blízkých. Jak jsem tak koukala na to, v čem spočívá krása zavděčená skalpelu, přestalo se mi pod něj dobrovolně chtít.
Proto ve mně vyvolal obdiv jistý krém na tvář, který používá kamarádka, a výsledek byl opravdu oslnivý! Fakt, že je tato kamarádka o deset let mladší, tady sama pro sebe taktně promlčím… Nejdříve jsem ji podezřívala, že je po botoxové úpravě, ale pak jsem se jí osmělila zeptat. Vytasila na mě nevelkou tubu krému, který obsahoval jakési kyseliny, jejichž název neumím napsat, natož pak vyslovit.
Hned na zpáteční cestě jsem to vzala přes lékárnu, ale krém neměli. Co naplat, jelo se do další. Všude na mě podivně koukali. Jen v jedné z lékáren mi magistra řekla, abych si dala pozor na to, co vlastně chci, zda to určitě potřebuju a abych případně počítala s „hardkórem“ (tak to nazvala!). Potvrdila však, že můžu očekávat spektakulární účinky. To jen zvýšilo moji touhu onen zázračný krém MÍT!
Až v mojí lékárně, kde už mě znají a berou jako ‚štamgasta‘, mi holky magistry slíbily krém sehnat na objednávku. Čekala jsem na něj s radostí a sny o alabastrové pleti, magickém vyhlazení vrásek, zbavení se pigmentových skvrn, kruhů i pytlů pod očima, o projasnění, zmatnění a především o stažení pórů…
Krém dorazil, večer jsem si jej rituálně napatlala na tvář a klidně ulehla s nadějí, že se ráno probudím jako Angelina Jolie. Na příbalovém letáku psali, že jemné mravenčení, nebo dokonce hřejivý pocit jsou pouze příznakem, že krém funguje. Nepsali však nic o tom, že mravenčení má později tendence přejít v pocit, že máte na tváři kyselinu mravenčí, a onen hřejivý pocit je synonymem pro pocit rozleptané pokožky.
Mé dosud největší vrásky jsou vějíře kolem očí, o kterých se říká, že ženě dodávají šmrnc a šik a oduševnělý výraz… a ty jsem se jala zlikvidovat taky! Zapomněla jsem na všechna pravidla týkající se ochrany očního okolí a ráno už tam žádné okolí nebylo. Byly tam jen brázdy jako po traktoru v hnoji a další stupeň už by bylo pouze odhalené maso… Začala jsem tiše plakat. Tiše jen do chvíle, kdy mě začaly pálit mé vlastní slzy! Můj muž se na mě díval s politováním a dcera byla vyděšená, že Freddy Krueger fakt žije!
Spektakulární účinky se tak opravdu dostavily. Vypadám na 60+ a magistry v lékárně se předhánějí, která mi dá víc vzorečků hydratačních krémů. Mají výčitky svědomí, baby jedny! Teď je mým největším přáním vypadat brzy zase jako já. Klidně i s vějíři kolem očí. Docvaklo mi, že tohle byla lekce bez skalpelu, kdybych se na něj přeci jen někdy chtěla rozhodnout jít. Po něm už by však nebyla cesta zpět…
Takže co z toho tragikomického příběhu vyplývá? V klidu se smějme i plačme a z vrásek si vrásky nedělejme. A přední stránky časopisů, potažmo photoshop, lžou. Ať žije kosmetický průmysl! ;-)
