České ženy v zahraničí IV: Poláci jsou galantnější než Češi

Do krásné historické Varšavy Andreu před jedenácti lety zavedla její láska. Se sympatickým Polákem se seznámila na letecké trase do Singapuru, kam si tehdy letěla odpočinout po rozchodu s přítelem. Poslední, na co tenkrát myslela, byla nová láska. A vidíte, přece přišla! „Jak už to bývá, odříkaného chleba největší krajíc! Můj muž dělal, že mě nebere na vědomí, a konverzoval jen s mojí kamarádkou. Tím samozřejmě upoutal moji pozornost – jak prosté!“ směje se Andrea.

V čem je to jiné, mít za manžela cizince?

Hlavně v tom, jak jej berou ‚našinci‘. Nikdy nezapomenu na slova své někdejší kolegyně, která se nechala slyšet: „To lítáš po celém světě, aby sis vzala Poláka?“ Což je prostě trapné. Naštěstí mám spoustu kamarádů a známých, s nimiž můj muž našel společnou řeč i přes částečnou jazykovou bariéru.

Polština a čeština jsou si hodně podobné. Jak dlouho vám trvalo, než jste se naučila polsky?

Tenkrát jsem si dokonce myslela, že polsky umím! Nedávno mi však muž ukázal maily, které jsem mu ve své zamilovanosti psala a byla přesvědčená, že píšu polsky! Musel mě fakt milovat, že to hned nevzdal. :-) Byla jsem hozena do vody, a to pro nauku jazyka považuji za nejlepší. Osvědčila se mi metoda čtení knih, luštění křížovek a sledování televize. Ale nikdy nezapomenu na stres, kdy jsem stála v obchodě, přišla na mě řada a já chtěla „čerstvé pečivo“. Prodavačka na mě udiveně koukala a ptala se, nač mi bude. Já na to, že pro manžela k snídani… Debata skončila smíchem, když jsem se dověděla, že polsky czerstwe pieczywo znamená totéž, co u nás starý rohlík, vhodný tak jedině na strouhanku! A to si představte, že Poláci považují český jazyk za neuvěřitelně směšný!

Co se vám na Polsku líbí?

Líbí se mi právě polština. Vždycky jsem si myslela, že čeština je květnatý jazyk, ale jen do chvíle, než jsem pronikla do tajů polštiny. Pro jednu věc můžete použít spoustu výrazů, ale také jedním výrazem můžete popsat vše, co chcete. Týká se to hlavně vulgarismů. :-) Líbí se mi Poláci jako chlapi a polský smysl pro humor. Miluji polskou kuchyni a jejich proslulou pohostinnost.

To zní skvěle, najdete přesto na Polácích i nějaké nedostatky?

Nelíbí se mi, jak často naříkají. Přitom mají úchvatnou historii, krásnou zemi, spoustu chytrých hlav a pořád si nevěří!

Jaký je vzájemný vztah Čechů a Poláků?

Poláci milují Čechy. Doslova. Mají nás jako vzor. Kdekoli přijdu a prásknu, že jsem Češka, mám všude zelenou. Každý se hned předhání, že zná české filmy, české spisovatele, některá česká slova, miluje českou kuchyni, byl v Praze a uctívá krásu českých žen. Hodně lidí se stále odvolává na historii, někdy mívám dokonce pocit, že Poláci znají naši historii lépe než my sami. Byla bych šťastná, kdyby Češi dokázali být takto otevření ke svým severním sousedům, jako jsou oni k nám. Z bludů, jaké občas slyším o Polácích z úst českých rodáků, se mi dělá fyzicky špatně… Všichni moji čeští známí, kteří zde žijí, však svorně tvrdí, že po pár letech strávených v Polsku jsou příjemně překvapeni.

V čem je mentalita Poláků a Čechů jiná?

Když jsem sem přišla, byla jsem přesvědčená, že jsme si tak blízko, že budu marně hledat drobné odchylky. To jsem se šeredně spletla. Národní hrdost je něco, co oni mají a my jí máme málo. To je hlavní rozdíl. Poláci zase tvrdí, že nám závidí jedinečný smysl pro humor a nadhled. Pro příklad sahají až k Haškovu Švejkovi. Taky mi připadá, že rodiny drží více pospolu. Například sestřenicím a bratrancům říkají sestra a bratr a ty vztahy tomu také odpovídají.

Jsou v něčem polští muži jiní než ti čeští?

Mám chuť říct, že VE VŠEM! Ale nechci naše české kluky urazit. Poláci jsou prostě mnohem galantnější. Ve dveřích vám dá přednost nejen elegán byznysmen, ale i zdánlivý ‚křupan‘. Můj muž po jedenácti letech manželství stále líbá ruku mně i mé mamince. V zimě mi odhrnuje sníh z auta a nikdy mě nenechá vynášet koš se smetím.

Jste zrovna na mateřské… Jak vlastně vypadá mateřská v Polsku a na co vše mají maminky nárok?

Celé těhotenství a dvaadvacet týdnů po porodu máte od zaměstnavatele jistých sto procent výše platu. Poté můžete být doma a vychovávat potomka až do čtvrtého roku dítěte, což se vám počítá do odpracovaných let, ovšem už jste doma zadarmo.

Dokážete si představit, že byste se vrátila zpátky do Čech?

Určitě. Česko je domov můj. :-) Vyrostla jsem zde a tady se také ze mě stal člověk, jakým dnes jsem. Bez ohledu na to, kde na Zemi bych se ocitla, vždycky se budu ráda vracet domů k mamince. Kam se budou vracet mé děti, to ještě nevím, ale pro jistotu je učím češtinu, naši historii a hymnu. Nevážím si totiž lidí, kteří svůj původ ukrývají, nebo se za něj dokonce stydí.