Jako každý týden i tento vám přinášíme příběh jedné ze světově významných žen, mezi něž patří i Anne Frank. Její deník obletěl celý svět a dodnes je jednou z nejčtenějších knih vůbec. Pojďme si připomenout příběh dívky a její rodiny, kteří prožili několik let v úkrytu před nacisty.
Na světě se zřejmě najde jen několik málo jedinců, kteří neví, kdo byla Anne Frank. I přesto, že se příběh jí a její rodiny stal natolik známým, není od věci si jej čas od času připomenout. Hrůzy, které probíhaly během druhé světové války, známe z učebnic, knih a hodin dějepisu. Je však pozoruhodné si celý příběh přečíst v knize, kterou napsala malá dospívající dívka. Díky jejímu tatínkovi se Annin deník dostal na veřejnost a my se tak můžeme k jejímu příběhu neustále vracet.
Na svět přišla jako Annelies Marie Frank 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1933 se k moci v Německu dostal Adolf Hitler a začaly zde antisemitské reformy. A protože Annelies, zkráceně Anne (v češtině také někdy Anna), vyrůstala v židovské rodině, bylo jasné, že musí utéct. Tatínek Otto, maminka Edith, sestra Margot a Anne tedy zvolili za své útočiště Amsterdam v Nizozemsku. Podle různých zdrojů se zde rodina poměrně aklimatizovala a obě dcery začaly navštěvovat školu. Vše se změnilo v roce 1940, kdy do Nizozemska vpadla německá vojska a v platnost vstoupila celá řada protižidovských zákonů. Už tehdy totiž bylo jasné, že všechny židovské obyvatele čeká těžký osud.
Otto Frank tehdy pracoval v obchodě Opekta, jehož tamní prodejnu i založil. V říjnu roku 1940 však vstoupilo v platnost nařízení, podle něhož museli být všichni obchodníci židovského původu registrováni. Ottovi se ale podařilo obchod formálně arizovat, a tak jeho činnost pokračovala dál. Už tehdy ale otec rodiny přemýšlel nad tím, že přijde okamžik, kdy se budou muset před nacisty schovat. A tak začal vymýšlet plán úkrytu, o kterém kromě členů rodiny vědělo ještě pět zaměstnanců obchodu, kterým bezmezně důvěřoval. Netrvalo dlouho a plány o úkrytu v zadní části obchodu se staly aktuálními. 5. července 1942 dostala Margot, starší sestra Anne, povolání do transportu. Nebylo času nazbyt, druhý den se rodina přesunula do úkrytu. Posléze se k nim přidalo i několik známých a dohromady jich tam žilo osm.
V úkrytu spolu všichni pohromadě žili více než dva roky. Anne, která dostala k 13. narozeninám papírový zápisník, si pravidelně zapisovala různé poznámky. Popisovala běžné každodenní situace, své pocity, vztahy mezi členy „domácnosti” i to, jak se mění situace a postoj vůči Židům. Nikdo tehdy netušil, že se z jejího deníku stane jedna z nejčtenějších knih vůbec. Poslední zápis v deníku je z 1. srpna 1944. Pár dnů před tím, než byla jejich skrýš odhalena.
Názory a tvrzení o tom, kdo úkryt prozradil, se dodnes liší. 3. srpna 1944 vtrhla do zadního traktu policie a jeho obyvatele byli zatčeni. Anniny zápisky ale zůstaly v úkrytu. Její deník a další zápisky později našla Miep Gies, jedna z pomocnic, které rodině v úkrytu pomáhaly. Miep je pečlivě uschovala s nadějí, že je jednou vrátí Anně.
Všech osm obyvatel skrýše bylo posláno do tranzitního tábora ve Westerbroku, odkud byli poté posláni do Osvětimi. Zde byla rodina rozdělena. Annina matka Edith zůstala v Osvětimi, ale její dcery byly v říjnu 1944 převezeny do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Německu. Zdejší podmínky byly mimořádně kruté – lidé trpěli nedostatkem jídla, zimou a neustálým šířením nemocí.
Na začátku roku 1945 vypukla v táboře epidemie skvrnitého tyfu, která se šířila mezi vězni. Bohužel Anne i její sestra Margot na tuto nemoc záhy zemřely – jen pár týdnů před osvobozením tábora britskými silami 15. dubna 1945. Přesné datum jejich smrti není známo, ale odhaduje se, že to bylo v únoru nebo v březnu 1945.
Otto Frank, otec Anny, zůstal jako jediný z celé skupiny na živu. Deník se nakonec dostal do jeho rukou a on se rozhodl jej publikovat. Existují tři verze – označené jako A, B a C. První z nich je originální znění, z velké části psané ve formě dopisů, jež Anne adresovala fiktivní dívčí postavě Kitty z románů Cissy van Marxveldtové. Druhá verze je upravena samotnou Annou, neboť věřila, že by po válce mohla své zápisky vydat. Třetí verze je Anniným otcem upravená kompilace prvních dvou. Všechny tři však zůstávají připomínkou nejen hrůz holocaustu, ale i neuvěřitelné síly a naděje, které Anne dokázala najít i v těch nejtěžších chvílích. Dům, ve kterém se Anne s rodinou ukrývali, je v Amsterdamu dodnes přístupný veřejnosti.
Holocaust.cz, Deník Anny Frankové, Annefrank.org, Biography.com
